Probírá se novou kolekcí šatů na štendru. „Hledáte něco konkrétního?“ přitočí se prodavačka. „Ano, podzimní šaty, modré,“ usměje se zákaznice. Prodavačka spiklenecky mrkne a sáhne o kus dál. Vypadá to ideálně, ale… „Tyhle ne!“ otřese se žena odporem. Zpředu mají našité tři velké knoflíky!
To je něco, co trypofobik nesnese. V lékařských seznamech fobií bychom trypofobii hledali marně. Obvykle se projevuje totiž „jen“ odporem či zneklidněním. Z čeho? Z malých otvorů! Nejhůř, když je jich více u sebe.
Ať jsou již v knoflících, na elektronice, v plástvi nebo třeba granátovém jablku. A jako u některých dalších fobií, i zde se vyplatí pátrat po tom, proč vůbec existuje. Řada těchto strachů má své evoluční zdůvodnění, které je dnes již mimo hru.
Někde v našem mozku zřejmě uvízla vize dávné výstrahy. Před čím? Možná před infekcemi projevujícími se na kůži, nebo jedovatými tvory, kteří se skrývali v dírách.

Fobie: z balonků a míčů
Muzika, div neprasknou bubínky, atrakce, cukrová vata a nadšené děti. Pouť. U stánků láká drobotinu nespočet cukrovinek – a balonky! Které dítě by je nemilovalo? Možná se podivíte, ale není jich tak málo.
Z balonků má preventivní hrůzu celá řada autistických dítek. Hrůza z toho hluku, když praskne, se jim připomíná, jen ho vidí. Zvuk, jaký se ozve, když přejedete prsty po povrchu balonku, vyvolává husí kůži kde komu.
Pokud jde o globofobii, nezůstane jen u husí kůže – může dojít i k paralýze hrůzou! A už jste k balonku někdy čichli? Spouštěčem se může stát i nezaměnitelný puch. Představte si ale extrémní podobu této fobie. Bytostný strach z balonů!
Čím jsou větší, tím horší! Obyčejná nevinná věta: „Pojď si házet míčem“ se promění v noční můru za bílého dne.

Fobie: z pátku 13.
Víte, co za den v týdnu připadá na 13. října letošního roku? Když se tak ptáme, asi je jasné, že pátek. „No a?“ slušelo by se zeptat s jemným pousmáním nad oblíbenou pověrou. Jenže pro lidi trpící paraskavedekatriafobií tomu tak je.
Nemohou jíst, nemohou pracovat, a jen se modlí za konec prokletého pátku. Nejhoršího dne v roce, ve kterém je ve vyšším věku skutečně pravděpodobnější, že kvůli vystavení stresu mohou i zemřít.
O něco častější je ovšem fobie, pod kterou paraskavedekatriafobie spadá – triskaidekafobie, chorobný strach z čísla 13. Takoví lidí nikdy nebudou pracovat ani žít ve 13. patře, v bytě či kanceláři číslo 13, a pokud vám budou hodně lézt na nervy, dejte jim kytici 13 růží.

Fobie: z očního kontaktu
Jeho prsty se něžně propletou s jejími. Dvě skleničky vína, zapálené svíčky, dlouhý, zamilovaný pohled z očí do očí. Tak na tuto romantiku s optofobikem rovnou zapomeňte – tedy, pakliže nechcete večer proměnit ve skutečný horor.
Optofobici nesnesou oční kontakt a za každou cenu mu vyhýbají. O tom, jak těžké to je v pracovních i osobních vztazích, asi netřeba referovat. A co se stane, pokud k tomu dojde?
Lidé trpící touto fobií obvykle propadnou panice, nebo ve vrcholném stresu zavřou oči a bojí se je otevřít, protože netuší, zda ta hrůza nebude pokračovat.