Craco, malebné městečko v italském regionu Basilicata, je dnes známé jako oblíbená filmová lokace a turistická atrakce, ale má za sebou temnou a pohnutou minulost.

Kdysi prosperující obec s více než 2000 obyvateli v 19. století, začala trpět hromadným odlivem obyvatel kvůli neúrodné krajině a následným přírodním katastrofám.

Zemětřesení v roce 1980 definitivně opustilo město, ale jeho zchátralé ulice, kostely a paláce dodnes vyprávějí příběhy o morových epidemiích, emigraci a lidské odolnosti.

Jak se z opuštěného města stal symbol krásy a zkázy a co všechno si zde můžete prohlédnout?

Craco, město, které se nachází v regionu Basilicata v Itálii, mělo ještě v 19. století přes 2000 obyvatel. Pak ale začali lidé z této neúrodné horské krajiny hromadně odcházet.

V roce 1963 úřady nařídily z bezpečnostních důvodů přesídlení zbylých obyvatel do nedaleké, nově zbudované části obce Craco Peshier a po zemětřesení v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno, aby se jen krátce nato se stalo kvůli své bohaté historii vyhledávanou turistickou atrakcí a populární filmovou lokací.

Tento rychlý přechod z živého města na opuštěné ruiny je mrazivou připomínkou pomíjivosti lidských sídel.

Během morové epidemie zemřely stovky lidí

Není divu, že je Craco pro návštěvníky tak atraktivní. Vždyť v něm byly nalezeny hrobky, pocházející až z 8. století př. n. l. Kolem roku 540 př. n. l. oblast obývali Řekové, kteří se přestěhovali do vnitrozemí z pobřežního města Metaponto.

Samotný název města můžeme datovat do roku 1060, kdy byla půda v držení jistého arcibiskupa z Tricarica, který oblast nazval Graculum, což v latině znamená malé zorané pole. Letité spojení církve s městem mělo na obyvatele velký vliv.

V roce 1276 byla ve městě založena univerzita, což sem přitáhlo různé učence i jejich studenty.

Už v 15. století stály ve městě čtyři honosné paláce, jenže když během roku 1656 udeřil mor, při kterém zemřely stovky lidí, mělo to za následek podstatný úbytek stálých obyvatel.

Tato tragická událost zanechala na městu nesmazatelnou jizvu a předznamenala jeho budoucí osud.

Už nebylo cesty zpět

Další vlna vylidnění pak nastala, když na sklonku 19. století odešlo přes 1300 obyvatel do Severní Ameriky. Hledali tam únik před tíživými existenčními podmínkami.

Když pak v 60. letech 20. století došlo k masivním sesuvům půdy, začala řízená evakuace místních obyvatel do údolí Craco Peschiera. V roce 1972 celou situaci ještě zhoršila povodeň, která definitivně zabránila možnému opětovnému osídlení historického centra.

Po zemětřesení v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno. I když ne tak docela.

V roce 2007 potomci emigrantů z Craco ve Spojených státech vytvořili neziskovou organizaci The Craco Society, která se snaží o zachování kultury, tradic a historie tohoto zajímavého místa. Pokud jsme vás alespoň trochu navnadili, vydejte se do Craca na výlet.

Dotkněte se dávné historie

Procházkou jeho krkolomnými kamennými uličkami se rychle přenesete do dávné minulosti. Můžete se toulat kolem zřícených budov, které vám budou šeptat příběhy o dávných obyvatelích.

Mezi památky, které rozhodně stojí za zhlédnutí, zcela jistě patří opuštěný kostel a kaple, jejichž zdi stále nesou stopy fresek a nádherné architektury.

Náměstí, kde se dříve odehrávaly trhy a bylo místem setkávání zdejších obyvatel, vám nyní poskytnou místo k tichému zamyšlení. Můžete si zde odpočinout a načerpat pozitivní energii.

Craco tak dodnes vytváří zajímavé kulisy nejen pro milovníky historie, ale i pro filmaře. Mezi nejznámější snímky, natočené na tomto úchvatném místě, rozhodně patří historické drama Umučení Krista, které režíroval Mel Gibson.

Malebnost a melancholie Craco učinily z tohoto místa jedinečnou kulisu pro uměleckou tvorbu.

Craco je živoucí připomínkou toho, jak se krása a tragédie mohou proplétat v jednom místě. Je to symbol lidské houževnatosti a zároveň varování před silami přírody.

Pro ty, kteří hledají inspiraci a chtějí se dotknout dávné historie, je Craco ideální destinací.