Máme je jako členy rodiny. Ale jednou to musí potkat i je – zubatá dýchne na pelíšek a kočka, pes či jiné zvíře zůstane ležet bez dechu. Podnikatelé moc dobře vědí, že kafilérie je mnohým pánečkům proti mysli. Vymýšlí proto spoustu alternativních způsobů, jak mít zvířátko stále u sebe…

Když roku 2004 manžel Joanny Boothové z východního Skotska zemře na otravu, rozhodne se vdova jeho popel rozprášit skutečně originálním způsobem. Nechá ho přisypat do nábojů a poté vystřelit!

Ke cti jí slouží, že zbraně i lov zesnulý muž miloval. Tázavé pohledy hostů se otáčejí k reverendu Alistairu Donaldovi.

„Nevidím na tomto způsobu rozprášení nic nevhodného, ostatně, pan Booth měl balistiku za koníček,“ odsouhlasí obřad zástupce církve.

Joannu sice napadne, že se pohřbem jejího manžela inspirují i další lidé kolem celého světa – ale že to budou převážně majitelé loveckých psů? Přání páníčků je přitom jasné: Lovili s námi za života, tak si s námi odbudou ještě poslední lov…

Nejde rozhodně o způsob jediný. Oblíbenou památkou jsou i polštářky. Nelekejte se, nejsou z kožešinek pejsků a kočiček, ale obyčejné plyše v barvě mrtvého zvířete. Zdobí je zlatá výšivka se jménem.

Uvnitř mají zašitý pytlíček – a v něm popel čtyřnohého člena rodiny! Ještě vám prozradíme, že jeho zhotovení přijde na 110 dolarů. V přepočtu počítejte 1870 korun. Do zvířecího světa zavítala i oblíbená transmutace, respektive přeměna popela na diamant.

Pekelně drahý proces byl doposud využíván pro zhotovení šperků z lidského popela, trend se ale přenesl i na domácí mazlíky. Snubní prstýnek třeba z kočičky i morčete si tak můžete pořídit od 2850 do 19 000 dolarů (48 450 až 323 000 korun). Máte tak zaručeno, že váš miláček s vámi bude dál na každém kroku.

Pokud vám přijde úchylný zvyk středověkých hradních pánů, a to nejlepší ze svých psů zachovat na věčnost vycpáním, věřte, že i dnes najdete podobné manýry. Jistá anglická chovatelka si totiž z uhynulých psů nechává šít kabáty!

Prý aby měla své drahoušky stále u sebe. Ostatně, s podobnými nápady se setkáte i v našich krajinách. Stačí zavítat na hrad Bítov, kde majitel baron Jiří Haas z Haasenfelsu a jeho syn Jiří zanechali vycpaniny 51 psů! A nemusíme se dívat jen do minulosti.

Profesionální preparátoři často přijímají zakázky na vycpání psů. Jde prý o nelehký úkol, na rozdíl od loveckých trofejí je totiž nutné vyhrát si i s výrazem.