Špitá se, že je to právě on, kdo kvůli otráví mladičkého Ladislava Pohrobka. Nepřátelé se mu také posmívají, že je nemanželské dítko. Ostatně, o jeho dětství toho moc nevíme – snad jen to, že bylo na hraně přežití.
Ladislavu Pohrobkovi (1440–1457) posadí roku 1453 na hlavu královskou korunu. Opět.
Vnuk Zikmunda Lucemburského (1368–1437) již totiž jednou korunován je – jako miminko 15. května 1440. Uherský sněm ale nároky prosazované jeho matkou Alžbětou Lucemburskou (1409–1442) smete ze stolu.
Za humny se tehdy srocuje turecká armáda a potřebují vládce, který již alespoň umí mluvit…
Králi dělá správce Jiřík z Kunštátu a Poděbrad (1420–1471) – ono „z Kunštátu“ se ale obvykle vypouští. V Praze se připravuje pompézní svatba. 17letý vladař se bude ženit!
K francouzskému králi Karlovi VII. Vítěznému (1403–1461) míří poselstvo, svazek má posílit vztahy obou zemí. Jenže 13letá Karlova dcerka Magdaléna z Valois (1443–1495) do Čech neodjede.
Do té chvíle zdravý král bledne, je mátožný a na těle mu vyskakují podivné krevní výrony. Stačí tři dny a vydechne naposledy! Část dvořanů nemá pochyb: Vládce někdo otrávil.
Podezřelým číslo 1 je Jiřík z Poděbrad – anebo jeho druhá manželka Johana z Rožmitálu (1430–1475). Pravda vyjde najevo až roku 1985…
Může za to otrava nebo mor?
Otrava nebo mor? Dobové zdravotnické poznatky mnoho jiných interpretací nenabízejí. Rozuzlení tohoto tajemství počká až do našich dob. Paleoantropolog Emanuel Vlček (1925–2006) důkladně zkoumá kosterní pozůstatky mladého krále. Výsledek?
S nejvyšší pravděpodobností jde o vzácnou formu leukémie. U kostí ale můžeme ještě zůstat. Za pozornost stojí totiž i ty Ladislavova nástupce, Jiříka z Poděbrad. Představují hned několikanásobnou záhadu, jejíhož řešení se už asi nedobereme.
Specialita na čelistní a obličejovou chirurgii Jiří Ramba (*1940) si posvítí na lebku husitského krále a zjistí, že má menší levou polovinu obličeje. Tohle růstové zpomalení přijde již v dětství, zřejmě kvůli velkému tupému úderu na levou tvář i čelo.
Část levé čelní kosti se vpáčí, kam nemá. Zranění doprovází mohutný krevní výron. Kvůli úrazu se zbrzdí i nárůst horní čelisti a lícní kosti. Následky úrazu se vepíší i do nestejnoměrné brady a nápadné rýhy u oka. A to není všechno.
V dětství si Jiřík navíc zláme obě lýtkové kosti. Má však štěstí – ty se zhojí dobře. Co tato zranění způsobilo? To se můžeme jen dohadovat…
Stěží udělá krok
O dospívajícím, 165 centimetrů vysokém Jiříkovi bychom nepříliš diplomaticky řekli, že je „oplácaný“. Váha ale s lety přibývá a změní se v obezitu tak těžkou, že ke konci života král téměř nemůže chodit.
Za vším je zřejmě třeba hledat onemocnění jater, které spustí vodnatelnost a bolestivé otoky nohou. Přidá se i porucha látkové výměny.
„Játra napůl zkažená, ve žlučníku spečená žluč, kámen velký jako holubí vejce, břich obalený tukem,“ poznamenají si univerzitní mistři, až budou královo tělo balzamovat. Jiříkovo tělo spočine v chrámu svátého Víta a vnitřnosti v Týnském chrámu na Starém Městě.
Upsal se kronikář?
Nejasnosti panují i u rodičů Jiříka z Poděbrad. Jeho otcem je husitský válečník Viktorín z Poděbrad (asi 1403–1427). Viktorínova životní data ale mají trhliny. Zaznamenává je římskými číslicemi Menší kronika žďárského kláštera.
Mladičký Viktorín je jedním z velitelů bojů u Vyšehradu, jeho mladší bratr Hynek v té samé době hejtmanem pražanů a další dva bratři by byli asi o 20 let starší. To je velmi nepravděpodobné. Kronikář se zřejmě upsal.
Zatímco se říká „otec je nejistý“, u Jiříka je nejistá matka. V soudobých pramenech se o ní nemluví. Anna z Vartemberka se prvně objeví až v rodokmenu, který sestavují Jiříkovi synové. Jiřík navíc bývá terčem posměchu, že je snopek, tedy nemanželské dítko.
