Módní kritici by z nich asi u vytržení nebyli. Ani modelky na předváděcích molech by v nich asi neudělaly bůhvíjaký dojem. Přesto se jedná o jedny z nejúžasnějších druhů oblečení, které pod rukama krejčích vznikly. I když ani ne tak krejčích – hlavní slovo v tomto ohledu mají technologové.
Vesmír pro člověka není přívětivým místem. Ano, v relativním bezpečí skořápek kosmických lodí se astronauti mnohdy pohybují jen v tričku a trenýrkách. Ale v otevřeném kosmickém prostoru by nedokázal přežít ani Chuck Norris.
Zkrátka, žádná vesmírná mise se neobejde bez skafandrů, které poskytnou alespoň tu základní ochranu před zářením, vakuem a jinými zlotřilostmi, které kosmos na člověka přichystal…
Vzory z Měsíce
Už při startu mají dobyvatelé vesmíru na sobě lehčí verzi tohoto zvláštního druhu obleku. Přetlak v nich udržuje tlak v nohou a v břišní krajině astronauta.
Takový lehký skafandr by ovšem při kosmické procházce nestačil, zde musí vesmírní výzkumníci použít jiný. Rusové v současnosti používají skafandr typu Orlan, Američané zas typ EMU. Obě verze vycházejí z konstrukce měsíčních skafandrů.
EMU se skládá ze čtrnácti vrstev, z čehož pět vrstev pohliníkované tkaniny mylar slouží k ochraně proti mikrometeoritům a radiaci. Astronaut v něm může bez přestávky pracovat devět hodin.
Skafandry jsou samozřejmě vybavené klimatizací i řadou zvláštních doplňků, třeba spodním oblečením regulujícím teplotu, sběračem moči, aparaturou pro přísun pitné vody, spojovací technikou, systémem k udržení životních funkcí či soupravou biologické a lékařské kontroly. Astronauti do nich navlečení dýchají čistý kyslík, proto elektrické obvody uvnitř těchto speciálních kombinéz pracují pod velmi slabým napětím.
Skafandry mohou se vším vybavením vážit až 125 kilogramů, což ovšem v mikrogravitaci nehraje zásadní roli.
Pro lunární procházky
Vesmírné agentury si ovšem uvědomují, že byť jsou současné používané skafandry na technologicky vysoké úrovni, pomalu dosluhují. Navíc například americká NASA se potýká s jejich nedostatkem.
Právě z důvodů chybějících padnoucích skafandrů museli Američané v březnu loňského roku zrušit čistě ženský výstup z ISS do otevřeného kosmického prostoru. Z původních osmnácti skafandrů EMU jich mají Američané nyní k dispozici pouze jedenáct.
NASA však už nějakou dobu pracuje na novém modelu skafandru xEMU (exploration Extravehicular Mobility Unit), určeného pro pohyb mimo kosmickou loď. V říjnu byl oficiálně přestaven jeho koncept.
Jedná se o skafandr určený pro lunární špacíry, vždyť již za čtyři roky by se lidé měli po více než půl století na Měsíc vrátit.
Lepší pohyb
Na první pohled se nový skafandr od těch současných příliš neliší. Je opět bílý a připomíná ten, ve kterém Neil Armstrong pronesl 20. července 1969 nezapomenutelná slova: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Pro Armstronga a spol.
byl přes šestinovou gravitaci problémem už samotný pohyb. Astronautovo tělo v konkrétních partiích obepínalo zařízení na sběr moči. Myslelo se i na velkou potřebu, vždyť astronauti trávili na Měsíci spoustu hodin. Pro takový případ ve skafandru nescházela speciální plena.
Další vrstvou oděvu bylo speciální dlouhé spodní prádlo z jemného nylonu. To v sobě mělo zabudováno tenké trubičky z polyvinylchloridu o průměru 3 milimetry a celkové délce 100 metrů. Jimi proudila voda, která ochlazovala astronautův organismus.
Následovaly kalhoty a svrchní část, což vlastně byly plynové měchýře. Nad nimi pak byly další izolační části z nejrůznějších materiálů; teflonu, nylonu, skelných vláken či kaptonu (speciální látky, užívané jako tepelný izolátor).
Pestrá strava
Na hlavě měli Armstrong a spol. látkovou kuklu a přilbu s čirým a zlatým hledím, chránícím před paprsky slunce. Uvnitř přilby pak byl mikrofon, sluchátka a samozřejmě občerstvení.
Trubička přiváděla k astronautovým ústům ze zásobního vaku pití, ale také ovoce, obiloviny a ořechy zabalené v jedlém rýžovém papíru. Z počátku nebylo jednoduché se v měsíčním skafandru pohybovat.
V ruském modelu Krečet, který se na Měsíc nikdy nedostal, se kosmonaut nemohl skoro ohnout. Ani americký model na tom nebyl zpočátku, co se týče ohebnosti, nejlépe, ale astronauti posádky Apolla 15 už mohli dokonce do měsíčního prachu pokleknout.
Lunární drbání
Štěstí projít se po Měsíci mělo zatím jen dvanáct lidí. Velkolepou scenérii a zážitek do konce života však může zkazit i tak banální záležitost jako je svrbění. Astronaut sbírající měsíční horninu či hrající lunární golf se jen tak jednoduše podrbat nemohl.
Technologové však mysleli i na tento problém, skafandr byl vybaven speciálními „drbátky“ na místech, kde to bylo nejvíce potřeba.
Delší výdrž
Neil Armstrong už bohužel tu možnost nemá, ale kdyby si nový skafandr mohl prohlédnout zevnitř, jistě by se nestačil divit. Se skafandrem, ve kterém se vstoupil na Měsíc, toho nový kosmický oblek až na vizáž toho příliš společného nemá.
Nový model se proto snaží co nejvíce respektovat lidskou anatomii a umožňovat v rámci možností běžné pohyby, ke kterým by mělo docházet bez větší námahy.
Velikost skafandru je proti Armstrongovým dobám nezměněna. Ale vzhledem k tomu, jak daleko od těch dob postoupila miniaturizace, vejde se do něj podstatně víc technologických vychytávek. V první řadě jde o zdvojení jednotek podpory života.
Jednoduše řečeno, pokud se například porouchá systém dodávající kyslík, nahradí jej další. Skafandr by měl rovněž předcházet nehodám. Před časem se italský astronaut Luca Parmitano při výstupu do volného prostoru málem utopil.
Do přilby mu totiž začala proudit voda ze separátoru, který měl regulovat vlhkost ve skafandru. Parmitano už měl vodu v nose, když se jej na poslední chvíli podařilo zachránit. Nový typ skafandru by měl být vůči podobným průšvihům imunní.
Skafandr xEMU se lépe zbavuje oxidu uhličitého, tudíž astronautům vydrží dýchatelný vzduch déle. Vzhledem k tomu, že primárně je skafandr určen pro pohyb na Měsíci, technologové dbali na to, aby se předcházelo problémům s místním prachem.
Pro astronauty by neměl být problém v případě potřeby pokleknout a prozkoumat nějaký zajímavý měsíční kámen.
