Kanadští vědci možná objevili tajemství, proč se jeden z největších fyziků 20. století Albert Einstein dopracoval k teorii relativity, která převrátila tehdejší vidění času a prostoru.

Po prozkoumání jeho mozku totiž zjistili, že ve srovnání s mozky normálních lidí vykazuje zvláštnosti v oblasti zodpovědné za třírozměrnou prostorovou představivost a za matematické schopnosti.

Einstein odkázal svůj mozek pro vědecký výzkum. Mozek byl uložen na Princetonské univerzitě, kde dostal povolení k jeho vědeckému studování od Einsteinových dědiců Thomas Harvey. Ten jej sice rozřezal 240 kousků, ale žádné výsledky zkoumání nezveřejnil.

Teprve v roce 1996 přizval na pomoc vedoucí oddělení neurochirurgie na McMasterově univerzitě v Hamiltonu Sandru Witelsonovou, a to zřejmě na základě jejich odborných článků a také proto, že McMasterova univerzita vlastní jako jediná na světě sbírku si stovky mozků lidí, kteří měli zaživa mírně nadprůměrný inteligenční kvocientem pohybující se kolem 115 bodů.

Po zevrubném porovnání Witelsonová zjistila, že Einsteinův mozek má o patnáct procent širší temenní lalok než ostatní, protože rýha vedoucí temenní oblastí má oproti jiným mozkům zcela nezvyklý průběh.

To umožnilo mnohem větší vzájemné propojování mozkových buněk a jejich snadnější vzájemnou spolupráci.

Co do váhy a ostatních obvyklých měr se ale Einsteinův mozek ukázal jako zcela průměrný. „To jasně svědčí o tom, že nemusíte mít obrovský mozek, abyste byli jedineční,“ řekla Witelsonová.