V německém pohraničí se vyskytují legendy o nebezpečném přízraku. Říká se mu hockauf, z německého „hockauferln“, tedy „hop na záda“. Jeho domovinou jsou prý potemnělé lesy, kde trpělivě čeká na budoucí oběti!

Démonického škrtiče si oběti zpravidla všimnou až ve chvíli, kdy jim přistane za krkem a to už bývá pozdě. Začne je totiž rdousit svými prackami. Říká se, že čím více budete s útočníkem bojovat a propadat při tom panice, tím více poroste jeho zběsilost a síla.

Dokonce prý může člověka při urputném boji celého rozsápat. Jeho podoba je neznámá. Zejména proto, že žádný z nešťastníků neměl šanci ho spatřit.

V horším případě oběti už ani nemohou o svém zážitku promluvit. Jedna z pověstí například vypráví o skupince dívek, kterou škrtič překvapil v těsné blízkosti zříceniny hradu Hasištejn na Chomutovsku.

Dívky se s pochodněmi v rukách vydávají podzemní chodbou ke zřícenině. Najednou si uvědomují, že jedna ze skupiny chybí. Když se pro ni vrátí, najdou ji schoulenou na cestě ve zbědovaném stavu.

Přes opakující se dotazy, co se přihodilo, se jim nedostalo žádné odpovědi. Dívka zcela přišla o rozum. Nakonec ji doprovází domů, kde zjišťují, že na jejích zádech jsou zřetelně viditelné otisky zvířecích tlap nebo pracek. Po třech dnech ve velkých bolestech zemřela.

Mnozí se domnívají, že hockauf je tvora z jiného světa. Mohl by ale být jen personifikací (zosobněním) strachu ze samoty či tmy, který osamělé obětí zřejmě prožívají.