„Stanu se klavíristkou,“ rozhodne se sedmnáctiletá Američanka Charlotta Garriguová  a se svým otcem Rudolfem vyplouvá do Evropy. Na konzervatoři v Lipsku pilně studie teorii a dějiny hudby a denně několik hodin cvičí na klavír.

Snaží se tak dohnat své zpoždění, slavní klavíristé přece začínali v mnohem mladším věku! 

Jenže přílišná snaha se Charlottě Garriguové (1850–1923) vymstí. „Stihl ji týž osud jako kdysi Roberta Schumanna: nadměrným namáháním si nakonec ochromila ruku. Ne mnoho, zato trvale.

S vyhlídkou na koncertní dráhu se musela rozloučit,“ píše historik Stanislav Polák (1936–2017). Kariéře koncertní klavíristky je odzvoněno.  

Filozof nezkazí legraci  

V roce 1870 se proto Garriguová vrací zpátky do USA. Zklamaná ale není. Hodně čte, dává hodiny hry na klavír a kolem sebe soustředí kroužek mladých kulturních nadšenců pro kulturu: Klub šťastné chvíle. Recitují, poslouchají hudbu, diskutují o literatuře.

Poštovní schránka rodiny Garriguů se plní dopisy od Charlottiných lipských přátel.  Nejvíce listů přináší pošťák od Hedviky Goeringové, dcery majitele penzionu, kde byla Charlotta ubytovaná.

Na podzim roku 1876 se Hedvika sví přítelkyni stále častěji rozepisuje o jakémsi mladém filozofovi, který se u nich ubytoval. „Úplně jsme si ho zamilovali….je…vzdělaný a jemný…vážný, ale přitom se zároveň rád zasměje a žádnou legraci nezkazí.“ Prý si prodlouží pobyt až do příštího léta.  

Vášnivé debaty 

Charlotta se v červnu 1877 vydává lodí přes oceán do města, které před sedmi lety opustila. Těší se na přátele a je zvědavá i na hosta, kterého Hedvika tak nadšeně popisuje. První den u oběda se může přesvědčit o tom, že přítelkyně ve své chvále nelhala.

Vysoký, štíhlý, s černými vlasy a černými vousy, a pronikavýma hnědýma očima, tak vypadá mladý Tomáš Masaryk (1850–1937) vychovatel, který má na starosti chlapce-maturanta. Okamžitě ji zaujme. S Goeringovými a Masarykem chodí na koncerty, do divadla.

Hedviku Charlotta učí anglicky četbou. „Mohu se k vám přidat?,“ nabídne se Masaryk. Dívky nadšeně souhlasí. „Místo Byronových básní bychom mohli zkusit filozofickou četbu. Například Millovo Poddanství žen,“ navrhne.

O obhajobě ženských práv, kterou kniha popisuje, pak diskutují. Z debat s Masarykem je Charlotta nadšená. „Má svobodné názory, a tak velké ideály,“ zasní se. Je zamilovaná. 

Navrhuje společný život 

Od jejího příjezdu uplynulo sotva šest týdnů, když Goeringovi uspořádají výlet na lodi do nedalekých Konovic. Paní Goeringová uklouzne a spadne z lodi do vody. Všichni vyděšeně koukají, jenom Masaryk neváhá a skočí za ní. Topící se hostitelku vytáhne na břeh.

Pobyt ve studené vodě ale odskáče a několik dnů stráví v posteli.  Celá rodina mu děkuje, že paní Goeringové zachránil život. Přichází i Charlotta. Chce se rozloučit. S Hedvikou plánují cestu do Elgersburgu za přítelkyní.

Do místa pobytu pak přichází z Lipska od Masaryka. dopis. Dívka ho nedočkavě otevírá.  Vyznání lásky a návrh na společný život – přesně po tom touží! Souhlasí a Masaryk za ní okamžitě přijede. 10. srpna 1877 se před svědky zasnubují. 

Přechodné ochrnutí  

Chtějí se vzít co nejdříve, ale Garriguovi jsou proti. „Uvědomuješ si, kam se vydáváš? Tam je vláda aristokratů, žádná demokracie. Tady náboženská svoboda, tam vláda jedné církve. A on nemá žádné pevné zaměstnání.

Jak chce uživit rodinu?,“ mluví jí do duše otec Rudolf Garrigue (1822–1891).  Dceru tím ale neodradí.  Tomáš se mezitím ve Vídni připravuje k habilitaci. Jako vysokoškolský docent už snad bude pro Rudolfa Garrigua přijatelným zetěm.

Jejich vztah ještě více utuží nehoda. V zimě 1878 Charlotta chce odvézt sestru s manželem na nádraží. Jenže koně se splaší, kočár se málem převrátí a dívka z leknutí ochrne. Otec telegrafuje Masarykovi, aby hned přijel.

Ten neváhá a okamžitě odplouvá za nevěstou. Cestu nepřeruší, ani když dostane od snoubenky zprávu, že ochrnutí pominulo.  

Chudoba jí nevadí 

Dne 15. března 1878 se koná svatba. Týden na to novomanželé odplouvají do Evropy. Přesto zůstane mezi Masarykem a jeho tchánem trocha zloby.

Tomáš totiž požádá Rudolfa Garriguao finanční podporu do začátku manželství a tchán ho podezírá, že si dceru vzal ze zištných důvodů. Pár se vydává do svého domova. Charlotta se ocitá ve Vídni. Jsou chudí.

Tomáš ještě nemá za sebou habilitaci a náhlým odjezdem do USA přišel i o hodiny, které dával studentům z bohatých rodin. Novomanželka si z toho nic nedělá. Je skromná. Pere, šije, nakupuje, vaří na plynovém vařiči. Stává se Masarykovi velkou oporou.

Tichá, když potřebuje soustředěně pracovat, ochotná poslouchat a mluvit, když ho zajímá její názor. A Tomáš se jí svěřuje se svými plány.