Počátek příběhu o českých granátech se začíná odvíjet daleko v minulosti. Jako jiskřivě červená nit se proplétá staletími a zdobí nejen členy královských rodin a dvorů.
Za vlády císaře Rudolfa II. byly rudé drahokamy nalezené v Čechách poprvé označeny názvem „české granáty“. Zlatníci je zasazovali do šperků, kalichů a také korunovačních předmětů významných panovníků.
Marie Terezie odhalila jedinečnost českých granátů a v roce 1762 zakázala vývoz granátové suroviny. V době Českého národního obrození se český granát stal atributem českých vlastenců a mineralogickým symbolem Čech.
K nejstarším památkám patří pohřební výbava franského krále Childericha I. z 5.století, dále korunovační kříž Přemysla Otakara II., či granátová včela, kterou nosil císař Napoleon Bonaparte.
Stříbrný šperk
Historický vývoj vzhledu granátového šperku se přizpůsoboval různým módním směrům dané doby. Například původní granátové šperky byly z tombaku, později bylo oblíbeno zlacené stříbro a v současnosti je to stříbro pokovené rhodiem.
Stále oblíbené klasické modely doplňuje také moderní design granátového šperku. Klíčovým zůstává ohnivě červený drahokam, který precizní prací našich brusičů, zlatníků a designérů rozehrává své kouzlo a krásu do podoby jedinečného šperku.
Atributy českého granátu
Český granát má mezi ostatními granáty, těženými v mnoha lokalitách na světě, stejně unikátní postavení jako kolumbijský smaragd mezi smaragdy nebo barmský rubín mezi rubíny.
Typická je pro něj ohnivě červená barva, odolnost vůči vysokým teplotám, velmi vysoká tvrdost, umí vykouzlit úžasné světelné efekty a traduje se, že tomu, kdo jej nosí, obnovuje životní sílu a energii, dodává odvahu a sebedůvěru.
Původ českého granátu
Odborným názvem se jedná o pyrop, minerál ze skupiny granátů. Složením je to hořečnatohlinitý křemičitan s příměsí chromu, který dodává granátům typickou tmavě červenou barvu. Tato charakteristická barva ho odlišuje od pyropů těžených ve světě.
V drahokamové kvalitě se těží pouze na českých nalezištích, proto jsou označovány názvem český granát.
Pyropy vznikaly v matečné hornině za obrovských teplot a tlaků v hlubinách pod zemskou kůrou a sopečná činnost je vynesla na povrch, kde se vlivem eroze ukládaly do tzv. pyroponosných štěrků. Známá naleziště se nacházejí v Českém středohoří, kde se těží dodnes.
Způsob těžby
Podle dochovaných záznamů se granáty nejprve sbíraly na polích a rýžovaly z nánosů potoků. Později se začalo těžit ze svahových štěrků. Materiál vytěžený z kruhových šachtic se po žebřících vynášel až z 10 m hloubky a dále proséval, plavil a rýžoval.
Až po roce 1959 se přistoupilo k průmyslovém způsobu dobývání. V současnosti se český granát těží výhradně povrchovým způsobem. Po odkrytí nadloží se štěrkopísek odveze na úpravnu, kde se mechanickým zpracováním oddělí tzv. těžké minerály. Z tohoto koncentrátu se české granáty již vybírají ručně.
Magický drahokam
Granáty provází také mnoho legend a pověstí. Po staletí jsou považované za kámen poutníků a cestovatelů, kteří je nosili jako talisman.
Ve středověku si rytíři nechávali osazovat zbraně granáty, nejen pro ozdobu, ale především pro jejich ochrannou moc před zraněním. Dodával bojovníkům pocit nesmrtelnosti.
