Okolo Wall Streetu od čtvrtka neobyčejně čilý je ruch. Vznikla totiž v posledních dnech na burze v New Yorku veliká panika a silný pokles kursů. Trh proti náporům spekulací je plně bezmocný.

Dne 26. října 1929 se z New Yorku oznamuje, že peněžní burza měla včera opět bouřlivý den.

Kdo po čtvrtečním velikém krachu bursy domníval se, že nemůže býti hůře, velmi se mýlil. Došlo opět k velikým obratům a kursy akcií klesly opět velmi. Během dvou dnů se ztráty odhadují na 15 miliard dolarů a 75 000 drobných spekulantů je zcela zruinováno.

Ještě před pouhými dvěma týdny ekonom Irving Fisher tvrdil: „Akciový trh dosáhl trvale vysoké hladiny a v dalších měsících investoři dočkají se značných zisků.“ Dne 21. října dokonce prohlásil, že ceny stále nedosáhly opravdové hodnoty a budou růst.

Jak se ovšem brzy ukázalo, měl se hluboce mýlit. Ve stejný den totiž burzovní analytik a editor Wall Street Journal William Hamilton varoval: „Spekulační horečka dospěla do stadia, kdy je jisto, že vývoj takto nemůže dále pokračovati.“

Jeho slova znervóznila některé investory a přiměla k prodeji akcií. Každý den jich bylo více a pak přišel čtvrtek 24. října, kdy začalo akcie prodávat obrovské množství lidí. Za prvou hodinu činil obrat akcií 5,8 milionu kusů. Brzy však nebyl, kdo by kupoval.

Spirála se roztočila opačným směrem, neboť čím více se investoři snažili prodat, tím víc cena akcií klesala. Horečné vzrušení bylo navíc zvyšováno tím, že technické zařízení nepostačovalo příliš rychlým změnám.

Obchodování muselo být několikrát přerušeno, nervozita davů v ulicích přerostla v paniku. Milionům lidí se před očima rozplývaly životní úspory, mnozí přišli o peníze, které měli jen půjčené.

Během „černého čtvrtku“ se na trhu objevilo tolik prodejních objednávek, že makléři doslova nestíhali reagovat. Cena akcií, které byly ještě nedávno považovány za bezpečné a rostoucí, klesala každou minutou.

Nervozita se rozšířila i mimo burzu a zasáhla ulice New Yorku. Lidé se shromažďovali před burzou a v panice se snažili získat jakékoli informace.

Velké banky se sice snažily uklidnit situaci, ale jejich pokusy byly bezvýsledné a uvažovalo se dokonce o uzavření burzy.

Příčiny pádu byly mnohé. Jednou z hlavních byla spekulační bublina, která se vytvořila v průběhu 20. let. Na základě blahobytu amerického občanstva se téměř každý účastnil spekulace na burze.

„Vidina snadných zisků přilákala i lidi prosté, kteří toho o akciích mnoho nevěděli. Farmáři, dělníci, hospodyně, dokonce i náš liftboy chlubil se, že investoval do akcií,“ řekl nám znalec burzy Thomas Berkoff.

Ti, kdo neměli dostatečnou hotovost, si půjčovali na akcie od bank ve víře, že peníze rychle zhodnotí. Každý volný dolar pracoval na burze a spekulační horečku podporovaly i banky, které poskytovaly burzovní úvěry téměř každému.

Krach newyorské burzy odstartoval největší ekonomickou krizi, jakou lidstvo poznalo. Ovlivnil světové hospodářství ve 30. letech a nepřímo se stal jednou z příčin 2. světové války.

Jeho důsledky se projevily v celé zemi, od bankrotů bank až po masivní nezaměstnanost.