„No to si už dělají legraci,“ zakaboní se jeden ze školáků, když prolistuje učebnici. „Pšt! Víš, že kantor s nima drží,“ zašeptá děvče v lavici za ním. Na stránkách publikace zeje přes učební látku několik vlepených černých obdélníků…
Skandinávie, Irsko, Grónsko, Estonsko, Portugalsko a Kostarika. To jsou podle Indexu svobody tisku z loňského roku publikovaném Reportéry bez hranic země, kde panuje ohledně svobody tisku dobrá situace. A jak jsme na tom u nás? O stupínek hůř. Momentálně spadáme pouze do kategorie „uspokojivá situace“…
1918: Svoboda! No, ne tak úplně…
Od kdy je v Českých zemích cenzura? Od té doby, kdy umí více lidí číst a psát! Vyšší otáčky nastartuje jako všude jinde s příchodem knihtisku v 15. století. Nezadají si v ní katolíci, protestanti, ani světská moc.
O cenzuře za Rakouska-Uherska se učí již na základních školách, nepodléhejme ale mýtu, že s vyhlášením první republiky je s ní veta. O policejních akcích a některých oblastech politiky se nesmí psát na plná ústa.
Své by k tomu mohla dodat i oblíbená dvojce Jiří Voskovec (1905–1981) a Jan Werich (1905–1980 ). Osvobozené divadlo krouhá cenzura. Proč? Státní zájem velí držet si nacisty od těla a nekopat na prknech, co znamenají svět, do vosího hnízda.
1939: Tisíce zakázaných publikací
V dobách protektorátu končí spisovatelská kariéra a často i život celé řady židovských spisovatelů.
Vydávat nemohou ani němečtí exulanti, levicoví autoři a… na přibližně 4000 položkový seznam zakázané literatury se dostanou i klasická díla od Jaroslava Haška (1883–1923) nebo Paní komisarka a Osmačtyřicátníci od Jindřicha Šimona Baara (1869–1925).
A tím literární čistky nekončí. Pověstný seznam obsahuje jména 97 českých spisovatelů, a jakoby to nestačilo, z veřejných knihoven okupanti odstraní na 2 000 000 svazků a další 3 000 000 publikací zkonfiskují nakladatelům a knihkupcům.
1966: Zahraniční rozhlas? Ale jděte…
Komunistická cenzura se nás drží až do roku 1990 jako čert odsvěceného kříže. Teprve poté přijde na řadu ústavní zákon s článkem 17, odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod. A do té doby? Cenzura se tváří zprvu nenápadně.
Dodnes není jisté, kde přesně se upravují fotografie a jak probíhá jejich výběr. Dokumenty chybí. Ostatně, za socialismu cenzura přeci není, jde jen o formu komunikace podporující záměry propagandy.
Vyrušuje se zahraniční vysílání, odposlouchávají hovory, každodenně je porušováno listovní tajemství. Až do 25. října 1966 se tak děje víceméně mimochodem, potají. V tento den ale začíná platit tiskový zákon č.
81/1966 sb., který zřizuje Ústřední publikační správu. Cenzura se tak stává oficiální součástí státní správy…
Víte, že…
… Broučci Jana Karafiáta (1846–1929) vyjdou roku 1947 přeložení do ruštiny komunistickým ideologem Arnoštem Kolmanem (1892–1979)? Na nejméně 55 místech jsou ovšem náboženské významy nahrazeny těm poplatným komunistické ideologii.
