Operace Paperclip nebyla jen o raketových vědcích. Mezi tisícovkami převezených nacistických expertů se skrývali i muži, jejichž jména jsou spojena s těmi nejhoršími zvěrstvy, jaké si lidstvo dokáže představit.
Lékaři, kteří prováděli brutální experimenty na nevinných vězních, se dočkali nového života v Americe, zatímco jejich oběti zůstaly zapomenuty. Jaká byla skutečná cena za vědecký pokrok a jak se podařilo těmto „vrahům v bílých pláštích“ uniknout spravedlnosti?
Horší než Jack Rozparovač?
První muž USA údajně netuší, že v rámci akce má být „vymazána“ krvavá minulost mnohých Němců a Rakušanů. Vybraní experti jsou zpočátku internováni v texaském Fort Bliss.
Kromě dalších raketových odborníků, jako je Braunův kolega Bernhard Tessmann (1912–1998), nebo pozdější spolutvůrce amerických vojenských raket Pershing Arthur Hugo Rudolf (1906–1996), je do programu zařazena i jiná sorta osob.
Mezi převezenými vědci totiž nechybí ani hroziví sadisté a masoví vrazi bez svědomí. Ve srovnání s nimi se zdá Jack Rozparovač (sériový vrah z 19. století – pozn. red.) jako neškodný pobuda.
Jde například „otce americké kosmické medicíny“ Hubertuse Strugholda (1898–1986). Čím se tento německý lékař provinil? Jeho zločiny daleko přesahovaly běžné představy o krutosti a zanechaly za sebou tisíce mrtvých a zničených životů.
Expert na mráz a bolest
V mrazicím boxu se nachází asi desetiletý chlapec. Jde o jednoho z „pokusných subjektů“, vybraných mezi vězni koncentračního tábora Dachau. Přes okénko se na jeho zmodralý a zoufalý obličej dívá Stungholdův asistent a ptá se svého šéfa:
„Mám snížit teplotu ještě o pět stupňů?“ Načež jeho vedoucí spokojeně kývne. O 20 minut později dítě během hrozných bolestí umírá. Podobně skončí životy dalších nevinných vězňů židovského, polského, sovětského, francouzského, německého, i českého původu.
Strughold však s nemocnými dětmi „experimentuje“ i jinak. Ve speciálních komorách se snaží zjistit, co s lidským tělem „provede“ silný podtlak (může dojít k roztržení a selhání orgánů – pozn. red.).
Tyto experimenty, prováděné na nevinných obětech bez souhlasu a s plným vědomím krutosti, měly za cíl posunout hranice lidského poznání za každou cenu, přičemž lidský život byl považován za zcela postradatelný.
A přestože jsou někteří jeho kolegové ještě mnohem horší, dožijí život v USA, v Jižní Americe, nebo v Německu jako významní vědci, s čistým štítem a bez pocitu viny.
Lékaři nacistické Apokalypsy
Patří mezi ně i doktor Kurt Blome (1894–1969), který v rámci nacistického programu pro biologickou a netradiční válku Blitzableiter (Hromosvod) testuje na bezbranných lidech přenosné choroby.
Záměrně nakazí více než 1700 vězňů z koncentračního tábora Mathausen bakteriemi moru a tyfu. Jiné malárií nebo antraxem! Dalším pak vstříkne do žil jedovatý roztok.
„Na konci války Blomeho zlanařili Američané, aby svůj tajný program biologické války obnovil – tentokrát ve službách Západu,“ uvádí britský dobrodruh, moderátor a spisovatel Edward „Bear“ Grylls (*1974) v knize Hořící andělé.
Počty Blomových obětí stejně jako jeho nadřízeného, lékaře a válečného zločince Waltera Schreibera (1893–1970), nejsou přesně známy, ale jistě dosahují stovek až tisíců lidí!
I „fenolový“ vrah Schreiber pracuje po válce na tajných výzkumech v Jižní Americe pod ochranou Spojených států.
Stejně jako další stovky nepotrestaných nacistických zrůd, které se vyhnuly Norimberskému soudu a žily v klidu a anonymitě, často pod novými identitami.
Další tajné projekty
Na nechvalně známý Paperclip navázalo v USA několik přísně utajovaných operací. Kromě Projektu 63, který měl za cíl zdokonalit zbraně pro chemickou a biologickou válku, sem patřila i operace MK-ULTRA.
Ta měla pomocí drog, smyslové deprivace a elektrošoků na nic netušících pacientech nemocnic a psychiatrických léčeben otestovat schopnost těchto prostředků způsobovat duševní nátlak, a to zřejmě s cílem manipulace s lidskou psychikou a vědomím.
Tyto projekty, často prováděné bez etických zábran, odhalují temnou stránku vědeckého výzkumu, kde cíle převyšují prostředky a lidská práva jsou zcela opomíjena.
Zneužívání vědeckých poznatků pro vojenské a kontrolní účely představuje znepokojující dědictví, které by nemělo být nikdy zapomenuto.
Příběh nacistických lékařů, kteří se vyhnuli spravedlnosti a místo toho získali pohodlný život a nové příležitosti v Americe, je temnou kapitolou historie Operace Paperclip.
Je to připomínka morálních dilemat, kterým čelí národy v době krize, a varování před nebezpečím, když se věda odtrhne od etiky. Tyto případy zdůrazňují potřebu neustálé bdělosti a odpovědnosti, aby se podobné hrůzy už nikdy neopakovaly.
Jména těchto „lékařů apokalypsy“ by měla sloužit jako memento pro budoucí generace.
