Davidova hvězda se poprvé objevuje na židovské pečeti ze 7. století př. n. l. Ve středověku nosí na svých šatech žlutý kruh. Žlutá barva tehdy symbolizuje hanbu a duchovní odpadlictví. Takovou barvu mají nosit kacíři.
Jak rozpoznávali nacisté Židy? V německé říši začínají 15. září 1935 platit tzv. Norimberské zákony, které omezují práva Židů. Na jejich základě také vzniká Židům povinnost nosit žlutou šesticípou Davidovu hvězdou, viditelně umístěnou na oděvu.
V Protektorátu Čechy a Morava nosí Židé hvězdu od června 1939. Čeští občané si také musejí opatřit výpisy z matrik tři generace nazpátek a dokázat tak, že nemají židovský původ.
Určí jim i nákupy
Od 19. září 1941 musejí všichni Židé žijící na územích okupovaných Němci nosit na oblečení žlutou hvězdu a nápis Jude, aby se odlišili od ostatních obyvatel. V září 1941 vychází na Slovensku vládní nařízení č. 198/1941, tzv. Židovský kodex.
Podle něj musejí být slovenští Židé označeni Davidovou hvězdou, nesmějí být členy veřejných organizací, mají určenou dobu nákupů nebo ranní a večerní vycházky.
Pouhá legenda
Během 2. světové války údajně dánský král Kristián X. (1870–1947) nosí Davidovu hvězdu na podporu Židů. Na začátku války žilo v Dánsku asi 6000 Židů, dalších 1800 jich zde hledalo azyl po pogromech.
Král se prý nechal slyšet, že bude-li jediný z jeho občanů muset nosit Davidovu hvězdu, vezme si ji i on. Jde ale jenom o legendu. Dánští Židé totiž žádné označení nosit nemuseli. Dokud Dánsko bylo neutrální, byli uchráněni i dánští Židé.
Když ale Německo v červnu 1940 obsadilo dánské území, byli prakticky všichni zdejší Židé převezeni do Švédska.
„V Dánsku neexistuje židovská otázka,“ informuje roku 1941 Erik Scavenius (1877–1962), dánský ministr zahraničí, nacistického pohlavára Hermanna Göringa (1893–1946).
Někteří Holanďané mimo židovskou komunitu nosí po 2. květnu 1942 také žlutou hvězdu ze solidarity, protože od tohoto data si ji musí i holandští Židé. Třeba u nás v Protektorátu se podobná solidarita neobjevovala.
