Měl neobyčejné nadání malovat obrazy, kde postavy vystupují ze stínu s až děsivou živostí. A dostal také do vínku hrozivý dar, který by si nikdo z nás asi nepřál…
Vítejte v zaprášených ulicích Říma v roce 1600. Giordana Bruna (1548-1600) vlečou na hranici, kde nachází příšernou smrt udušením a uhořením za to, že neustoupil ze svých pokrokových názorů.
Ve slavném městě hodují boháči v palácích, střední vrstva utrácí v pohostinských zařízeních a v tmavých koutech mezi krysami a odpadky nachází své útočiště ti nejzuboženější: žebráci, vyvrhelové a laciné prostitutky.
Rozervaná duše umělce
Geniální malíř Caravaggio, vlastním jménem Michelangelo Merisi, který posouvá hranice výtvarného vyjádření o staletí kupředu, by mohl mít všechny výhody a pohodlí bohatství a slávy.
Kdyby ovšem neměl rozervanou duši, která ho táhne ke špíně, nemravným dívkám, krvi a šarvátkám. Vyprovokovává tolik bitek a hádek, že musí ze svého milovaného Říma prchnout, táhnout světem a ukrývat se jako psanec!
Zpodobnil vlastní setnutou hlavu
Stokrát je zraněn, pořezán, stokrát se zotavuje v horečkách, vždycky se ale ze svých potíží nějakým zázrakem dostane. Blízký skon začne tušit náhle, aniž k tomu má momentálně zásadnější příčinu. Vidina vlastní smrti ho vyděsí. Začne se snažit smýt své hříchy a urovnat některé pokřivené vztahy.
Čí hlava je na podnose?
Strach vypodobní v obraze Salome s hlavou Jana Křtitele, který maluje pro jednoho maltézského rytíře, se kterým se snaží smířit.
Na morbidním biblickém tématu obrazu by nebylo nic až tak zajímavého… Kdyby se na podnose neskvěla dokonale vypodobená hlava umělce.
Tentokrát zranění nepřežije
Jeho předtuchy se začnou naplňovat, když ho na podzim roku 1609 pobodá v hostinci několik rytířů z Malty. Zraněn byl už mnohokrát, ale tentokrát záhadně s děsivou jistotou ví, že nepřežije.
Rád by ještě před smrtí spatřil svůj Řím, nesmí do něj ale kvůli svým kriminálním činům vstoupit. Žádá tedy o povolení samotného papeže. Už to ovšem nestihne, smrt si ho najde pološíleného v Toskánsku na břehu moře.
