Země, vzduch a voda kolem nás se hemží životem s fascinující anatomií milionů druhů zvířat. Obdivujeme u nich rychlost, velikost a unikátnost. Třeba unikátnost jejich životní „pumpy“…
Průměrné lidské srdce se za minutu stáhne 70–80krát a měří jako zaťatá pravá pěst. Do srdce plejtváka obrovského se schovají dva dospělí lidé a srdce kolibříků s nejrychlejším metabolismem mezi obratlovci dosahuje frekvence až 1260 úderů/minutu.
Šlechtična s chapadly
Kdo: chobotnice
Zvláštnost: Má tři srdce a skutečně modrou krev.
Chodíme se na ni dívat do mořských akvárií nebo si na ní pochutnáváme. Z vědeckého pohledu je ovšem považována především za nejchytřejšího bezobratlého živočicha na světě, ačkoliv na to vůbec nevypadá. Chobotnice dokáže rozeznat různé tvary a vzory.
Podle dostupných a vědecky ověřených informací má jak krátkodobou, tak dlouhodobou paměť. Jejím lovištěm je především chladné a tmavé prostředí, nejvíce aktivní je v noci. Při troše štěstí ji však lze spatřit i ve dne.
Kromě čtyř párů chapadel a tvrdého zobáku, který slouží k ulovení potravy, její tělo fascinuje třemi srdci! Dvě pumpují krev směrem k žábrám, třetí do celého těla.
Krev zároveň obsahuje protein hemocyanin bohatý na měď, zatímco u obratlovců jde o hemoglobin, jenž obsahuje železo. Hemocyanin rozpouštěný v krevní plazmě způsobuje zbarvení krve do modra, což jí všichni šlechticové a šlechtičny světa mohou závidět.
Kryonika v praxi
Kdo: skokan lesní (Rana sylvatica)
Zvláštnost: Při teplotách hluboko pod bodem mrazu jim přestává bít srdce.
Skokan lesní je na první pohled naprosto obyčejným obojživelníkem.
Od svého příbuzného, skokana hnědého, který se vyskytuje i v našich končinách, ho však odlišuje naprosto unikátní schopnost přežít i extrémní mrazy až do -20 °C. Během krutých mrazů skokanovi zamrzne přes 60 procent těla včetně krve, mozku a srdce.
Dá se říci, že absolvuje takový povinný zimní spánek. Postupným tréninkem v podzimních měsících si jeho tělo dokáže vyrobit dostatečnou zásobu glukózy, která ve spojení s glykolipidy vytváří jakousi „nemrznoucí směs“.
Glukóza obalí srdeční sval a všechny buňky, tím pádem nedochází k přeměně tělesných tekutin na ledové krystalky. Srdce skokana má na rozdíl od savců dvě síně a jednu komoru.
V komoře jsou speciální drážky, které udržují okysličenou krev oddělenou od neokysličené, zároveň také využívá toho, že skokan čerpá kyslík nejen z plic, ale i prostřednictvím kůže.
Díky této své pozoruhodné vlastnosti se dostává do hledáčku všech vědců, zejména těch, kteří se zabývají kryonikou či kryoprezervací.
Chodící mrakodrap
Kdo: žirafa (Giraffa)
Zvláštnost: Kardiovaskulární systém žirafy je jedním z nejdokonalejších v přírodě.
Žirafa je hříčkou přírody. Vysoká věž africké savany je vlastně fyzikálním omylem. Mohutné tělo s příliš štíhlýma nohama působí dojmem, že se každou chvíli zbortí. A k tomu malá hlava, posazená ve výšce nějakých 5 metrů.
Je jedním z nejkrásnějších zvířat planety. A také přírodovědecky nejimpozantnějších. Žirafa je kliďas, musí být, už takhle má docela vysoký krevní tlak. Její 12kilové srdce pumpuje 60 litrů krve za minutu i do 3 metry vzdáleného mozku!
K tomu je ale zapotřebí obrovského tlaku. Žirafa má v klidu pulz 170 a krevní tlak průměrných 240/160 (2krát vyšší než lidský), což je nejvíc v celé živočišné říši. Proto se nesmí stresovat.
A proto většinu času tráví tím, že škube listí a větvičky pichlavých akácií. Když má žirafa hlavu nahoře, je to dobré. Horší je, když skloní hlavu, aby se napila. Krev tím nezadržitelně proudí k hlavě. Každý jiný tvor by při takovém tlaku ihned omdlel.
Žirafa ne. Musí mít a má obranný mechanismus proti přetlaku, proto jsou její tepny a cévy vybaveny chlopněmi. Dokud je hlava svěšená, chlopně v krčních žílách jsou uzavřené a zadržují krev v krku, aby nedošlo k nenávratnému poškození mozku.
Když žirafa hlavu opět zvedne, přebytečná krev vtéká zpět do srdce otevřenými chlopněmi. Navíc cévy jsou nebývale pružné, se silnými stěnami. Silná je i kůže na nohou, takže to má jakousi funkci kompresní punčochy.
Samotářský gigant
Kdo: plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus)
Zvláštnost: Jeho srdce je velké asi jako traktor.
Plejtvák obrovský je králem planety. Gigantem dob dávno minulých i současných. Jeho tělo je pokryté tenkou kůží, zato extrémně silnou vrstvou podkožního tuku. Běžná váha plejtvákova srdce se pohybuje okolo 450 kg, šířka činí 1,8 m a délka 1,5 m.
Z něj vychází aorta o průměru 23 cm. Dá se říci, že svým vzhledem připomíná menší traktor.
Nebývalou pozornost jeho tělesné schránce věnuje tým vědců z Královského muzea Ontario v letech 2014–2015. Poté, co je u kanadského pobřeží nalezeno mrtvé tělo, dostávají vědci možnost údaje ověřit a zjišťují, že jimi zkoumaný exemplář váží „pouhých“ 180 kg.
Je to vůbec poprvé, co mají možnost s takovým orgánem pracovat. Dokáže jediným stahem přepumpovat pozoruhodných 220 litrů krve. K jeho vyjmutí je potřeba asistence čtyř osob a k uchování se spotřebuje až 3800 litrů formaldehydu.
V porovnání s ostatními orgány je jeho mozek naprosto zanedbatelný, váží totiž jen 6,92 kg.
Hyperaktivní a zázračná ryba
Kdo: dánio pruhované (Danio rerio)
Zvláštnost: Jeho srdeční tkáň při poškození sama dorůstá.
Rybka pochází z východní části Přední Indie, zkušeným chovatelům je známá spíše pod názvem zebřička. Jedná se o čilou, hejnovou rybu, vhodnou pro naprosté začátečníky, která se hodí i do malého akvária.
Ke štěstí však potřebuje společnost minimálně pěti dalších rybiček stejného druhu. Tento malý tvoreček je také nadějí všech kardiologů a vědců světa, protože její srdce si dokáže samo bez problémů opravit poškozenou tkáň!
Dalo by se říci, že díky své supervlastnosti je nejvíce zkoumaným druhem ryby na světě.
Molekulární biologové z amerického Durhamu zjistili, že si dokáže díky signalizaci fibroblastovým růstovým faktorem stimulovat nespecifické kmenové buňky k přeměně na buňky srdečního svalu. Tímto způsobem si dokážou srdeční sval zhruba za 14 dní opravit.
Aby toho zebřička neuměla málo, mezi její další tajné zbraně patří regenerace i dalších částí těla.
