Kolem Jantarové hory víří prach. Stále silnější vítr mají na svědomí křídla gigantického ptáka. Dočteme se o něm ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska (1851–1930).
„Každý rok sem jednou přiletí,“ osvětluje knížecímu synkovi Bruncvíkovi vysloužilý rytíř Balád. Řeč je o legendárním gigantickém ptáku Nohovi, díky kterému Brunclík zabalený do kůží lstivě opustí ostrov. Pověst stojí na střípcích mnohem starších příběhů. Těch slovanských, ale předtím například středoasijských – a možná i mnohem dál…
Mohl to být vyhynulý orel?
Pták Noh by mohl mít za vzor vyhynulého Haastova orla, nebo třeba příslušníky čeledi epyornisovití, pštrosy madagaskarské. Největším rodem se stane Vorombe titan.
Tihle obří nelétaví ptáci dorůstali až do hmotnosti 650 kilogramů, což je jen pro srovnání váha šesti velkých praček. A to není vše, madagaskarský pštros snášel ta vůbec největší ptačí vejce v celé historii!
Byla tak veliká, že drtivá většina dinosauřích vajec zůstane pozadu. Bohužel, doplatí na lidskou kolonizaci ostrova a zhruba před necelými 2000 lety vymírá.
A třetím adeptem ve hře o ptáka Noha se stává Gyps melitensis, vyhynulý sup z dob pozdního pleistocénu, který je k vidění po celém středním a východním Středomoří. Je některý z nich vzdálenou inspirací i pro Brunclíkova Noha?
