Nad skvostným údolím řeky Romže se od 13. století tyčí strážní hrad Grünberg neboli Zelená hora. Ale pozor, řeč není o stále stojící a dnes již na zámek přestavěné Zelené hoře u Nepomuku v Plzeňském kraji.
Pokud po hradu ze Stražiska začnete pátrat, najdete místo něj jen kostel Andělů Strážných.
Hrad totiž od roku 1599 pustne a obyvatelé vesničky si na něm s radostí přilepší nějakým tím kvalitním kamenem na stavbu svých obydlí. Roku 1728 pak proběhne finální demolice.
Podhradí, kterému se dřív říkalo spíš Grünberg a dnes se jmenuje Stražisko ale láká dodnes. Stoleté vily již dávno nežijících podnikatelů a průmyslníků lákají další obyvatele i chataře. Mezi ně se zařadí i brněnský rodák Ladislav Pešek (1906–1986).

Pohoda v Pampelišce
Áda Čuřil z oblíbeného snímku Škola základ života (1938) nebo třeba Vojta Kulík z Cesty do hlubin študákovy duše (1939). Pešek je výjimečný tím, že role studentíků vydrží hrát téměř do čtyřicítky.
Celkem ho můžeme vidět ve víc, než 80 filmech, ale ve své době také na prknech, co znamenají svět – konkrétně v Národním divadle, kde je dlouholetým členem činohry. Činí se i jako divadelní pedagog.
Texty se nejraději učí právě v přívětivém prostředí své vily zvané Pampeliška ve Stražisku. Pochoduje po zahradě, toulá se po lese a pokukuje po houbách, ale úplně nejraději se uvelebí na verandě v houpacím křesle.
V soustředění ho občas vyruší jen vlak, který se skřípěním zastaví na železniční stanici. I to na druhou stranu ale shledává malebným.

Smutný poslední rok
Herci známému také z pohádky Obušku, z pytle ven! (1955) nebo z kultovní komedie Adéla ještě nevečeřela (1977) pobyt na Pampelišce ale zhořkne. Pešek odmala sportuje a fyzičku si udržuje i ve stáří.
Přesto, v červenci 1985, právě na milované verandě a za jemného šelestu listí vzrostlého buku, prodělá mozkovou mrtvici. Přežije, ale zubatá si pro něj dojde takřka přesně rok poté – ale to již v Praze.