Jeho pohublé, zubožené tělo statečně vzdoruje bolestivým úderům. Sebere poslední zbytky sil a přejde do protiútoku. Ještě naposledy připomene soupeři svou pověst obávaného boxerského šampióna. Už však nebojuje o slávu a trofeje. V sázce je mnohem víc…
Kdyby se narodil o pár desítek let později, možná by měl Muhammad Ali (1942–2016) o jednoho těžkého soupeře navíc. Němec Johann Trollmann (1907–1944) ostatně v mnohém nedávno zesnulého krále ringu připomíná.
Mezi provazy tancuje se stejnou lehkostí jako později on. Nacisté mu však oslnivou budoucnost nedopřejí. Kvůli romskému původu ho postupně připraví o všechno – o rodinu, svobodu, zdraví a nakonec i život. Svému osudu vzdoruje dlouho a statečně.
Boj se soupeři i předsudky
Muži obdivují jeho dynamický styl, založený na mrštnosti, rychlosti, zarputilosti a výtečné technice, ženy dostává do kolem Trollmannova uhrančivá tvář. Doba však nadějnému boxerovi zrovna nepřeje. Bojuje s předsudky a diskriminací.
V roce 1928 mu barva pleti zavře dveře na letní Olympijské hry v Amsterdamu. Německá výběrová komise dá přednost bílému boxerovi. Co na tom, že ten předtím schytal od Trollmanna nakládačku. A to hned několikrát.
Naštvaný Johann reaguje na příkoří tím, že stane profesionálem. Hned v prvním zápase pošle Willyho Bolze k zemi knokautem. Boxuje po celé zemi. Do cesty se mu staví protivníci z Německa i zahraničí. Moc nacistů ale mezitím nebezpečně stoupá.
Romy označkují jako nižší, podřadnou rasu, zato box se v jejich očích stane téměř národním sportem, který má pomoci mladým árijcům připravit se na blížící se válku.
Tancují cikán
Trollmann tak dobře ví, že v nadcházejícím souboji o titul šampióna s německým mistrem polotěžké váhy Adolfem Wittem to nebude mít vůbec jednoduché. Dne 9. června 1933 svého soupeře v nelehkém utkání jasně převálcuje na body.
Ví to on, ví to diváci a ví to také předseda německé boxerské unie Georg Radamm. Vítězství „tancujícího cikána“, jak mu přezdívají pravicové noviny, však nemůže za žádnou cenu připustit. Vydá pokyn a rozhodčí vyhlásí výsledek za nerozhodný.
Nesouhlasný pískot a křik publika je však nakonec přece jen donutí přiřknout vítězství Trollmannovi. Neraduje se z něj ale dlouho. Pouhých šest dnů. Pak je mu pás i titul odebrán boxerskou asociací. Oficiálně kvůli „špatnému boxu“.
Dne 21. července téhož roku pak dostane Trollmann možnost bojovat s Gustavem Ederem (1907–1992) o titul mistra střední váhy. Musí však boxovat „jako Němec“. Jinak přijde o licenci.
Trollmann ví, že za takových podmínek má malou šanci na vítězství. Do ringu tak přikráčí vystrojený jako karikatura árijského boxera. Své černé vlasy má odbarvené na blond a snědou kůži „vybělenou“ pudrem. Pět kol se nechá mlátit jako hadrový panák.
Nebrání se, ani neútočí. Jen stojí. Nakonec jde k zemi. Poražen, ale nepokořen. Jeho budoucnost však hraje černými barvami.
Neunese porážku
V roce 1935 je vyloučen z boxerského stavu. Část roku 1938 pak stráví v pracovním táboře. Aby uchránil svou ženu a dceru před nacistickými represemi, požádá o rozvod. Na počátku druhé světové války ho do svých řad povolá wehrmacht.
Je nasazen v Polsku, Belgii a Francii, než je v roce 1942 z armády z rasových důvodů vyhozen. Následně je zatčen a mučen gestapem a nakonec, v září téhož roku poslán do koncentračního tábora Neuengamme.
Tam ho pozná jeden z esesáků a zesláblého a podvyživeného Trollmanna donutí bojovat každý večer po práci proti tamním příslušníkům SS. Za tři měsíce ztratí někdejší postrach ringu 30 kilo.
Chvilkovou naději mu dá tajný vězeňský výbor, který nafinguje jeho smrt, dá mu novou identitu a zařídí jeho přesun do koncentračního tábora Wittenberge. Jeho pravá totožnost je však rychle odhalena kápem Emilem Corneliem.
Ten ho v roce 1944 vyzve na souboj. Zubožený Trollmann v sobě nalezne poslední zbytky sil a sebevědomého trýznitele porazí. Cornelius však prohru nevydýchá. Nejprve nechá unaveného boxera pracovat až do naprostého vyčerpání a pak ho umlátí lopatou.
Až v roce 2003, 70 let po jeho vítězství vrátí Německá profesionální boxerská federace Trollmannovi odebraný mistrovský titul.
