Krátký prudký švih a těžká koule se třemi vyvrtanými dírami se s duněním řítí do cíle. Okamžik poté už se všechny kuželky válí po zemi. „Strike!“ rozlehne se halou známý výraz, který zná každý hráč bowlingu…

Jde o jednu z nejpopulárnějších her současnosti. Miliony nadšenců po celém světě se snaží koulí srazit deset kuželek postavených do tvaru rovnostranného trojúhelníku, jehož jeden vrchol směřuje k hráči. A to nejlépe hned prvním hodem.

Věděli jste ale, že prapůvodní počátky bowlingu leží v dobách 3 200 let před naším letopočtem…

V nemilosti králů

Přibližně z těch časů totiž pocházejí artefakty nalezené v roce 1930 britským antropologem sirem Flindersem Petriem (1853–1942) během vykopávek v Egyptě. V dětském hrobě objeví kamennou kouli a několik kusů kamene připomínajících kuželky.

Staří Polynésané hrají na jihu ostrova hru pojmenovanou „ula maike“. Válcově vybroušený kámen házejí do jiných kamenů, vzdálených 60 stop. Ve středověku hra proniká do Anglie.

Její obliba je tak velká, že za vlády krále Eduarda III. (1312–1377) je na nějaký čas zakázána, aby neodpoutávala vojáky od tréninku lukostřelby. Snahu zatrhnout kuželky má i král Jindřich VIII. (1491– 1547).

Oblíbená zábava jeho poddaných mu není mu chuti, jelikož se hraje v salonech, kde se provozuje hazard. Naopak u sousedů ve Skotsku hru okolo 16. století natolik zbožňují, že ji považují na národní sport.

Příznivce postupně kuželky získávají i v dalších evropských zemích. Patří k nim třeba německý teolog Martin Luther (1483–1546). V každé zemi také platí lehce pozměněná pravidla.

Zámořské objevy a kolonizace Ameriky dostanou v rukách přistěhovalců z Anglie, Nizozemí či Německa kuželky i za oceán. Jako velká voda se šíří se po celé zeměkouli.

Budiž bowling

Po čase však začne být její popularita trnem v oku vládním úředníkům. Plodem nenávistného tažení je v roce 1841 zákon vydaný v Connecticutu, který z kuželek udělá zakázanou hazardní hru. Žádný zákaz však není tak dokonalý, aby se nedal obejít.

Protože je řeč o hře s devíti kuželkami, přidají k nim vynalézaví lidé ještě jednu, poupraví jejich rozměr a rozestavení, změní průměr a hmotnost koule, na dráhu položí parkety a hru přejmenují na „bowling“.

Jelikož přibývá stížností na špatnou kvalitu venkovních drah, rozhodnou se vlivní průmysloví magnáti přesunout bowling do krytých budov. Tady mohou zájemci kdykoliv mezi sebou soutěžit bez ohledu na rozmary počasí. Popularita bowlingu díky tomu ještě stoupne.

Až do 2. poloviny 19. století jde o ryze mužskou zábavu. Od roku 1870 však berou koule do rukou také ženy. Mají dlouhé, tehdy módní šaty a jejich přítomnost dodá hře do plachet čerstvý vítr. Pro mnoho lidí přestává být hazardním sportem.

Z heren díky ženám mizí přemíra alkoholu a tabákových výrobků, částečně i vulgární mluva, odplivování a hrozby možných rvaček. V roce 1917 (dle některých zdrojů již o rok dříve) pak vzniká „Ženský mezinárodní bowlingový kongres“.

Jedna pravidla pro všechny

Ještě předtím, v září roku 1895, se v newyorské Beethoven Hall sejde několik mužů z různých měst, aby sjednotili pravidla hry. Do té doby má totiž každý bowlingový klub pravidla vlastní. Po patnácti hodinách dosáhnou dohody.

Ještě téhož roku vydá nově vzniknuvší „Americký bowlingový kongres“ první pravidla bowlingu. Páteří sportu se stává profesionální bowlingová liga, zpopularizovaná příchodem televize. V ní proti sobě, stejně jako v hokeji, soupeří nejlepší hráči z celého světa. Dnes bowling hraje skoro 100 milionů lidí ve více než 90 zemích světa.