Když Přemyslovec Boleslav III. Ryšavý usedá v roce 999 po smrti svého otce Boleslava II. Pobožného na český knížecí trůn, chce ho sám pro sebe. Oba své mladší bratry se proto chystá zničit, aby ho nepřipravili o moc.
Jaromíra (?–1035) nechá vykastrovat, tím mu udělá ostudu jako muži a navíc mu znemožní zplodit potomky, kteří by se mohli přihlásit se svými nároky na trůn. Zuby si brousí i na nejmladšího Oldřicha (?–1034).
Pozve ho k sobě a na mladíka v knížecí lázni čeká vrah. Oldřich se ale naštěstí včas dozví, co se na něj chystá, a unikne. Knížeti se podaří svým chováním přijít o sympatie rodiny, dvorských úředníků i obyčejných poddaných. Jeho krutost se mu ale vymstí.
V roce 1002, po pouhých třech letech jeho vlády, proti němu vypuká povstání a jemu nezbude než utéct za hranice. V čele odporu bojují Vršovci, kteří patří mezi jeho nejbližší.
Trůn přebírá po opilci
„Boleslav všem ohavný nejrychlejším uprchnutím sotva život zachránil.
Utekl se do východních Frank k markraběti Jindřichovi, ne proto, že by mu nad jiné příznivější, ale že nejbližší byl, který ho uchrániti mohl…,“ líčí saský kronikář Dětmar (975–1018) zbabělý knížecí útěk.
Boleslav III. uprchne k Jindřichovi Nordgavskému a později k polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému (967–1025). Čechy jsou momentálně bez vládce a Boleslav Chrabrý se proto rozhodne jednat.
Za knížete Čechům nabídne svého bratra Vladivoje (?–1003), který ovšem na vládnoucím stolci nevydrží ani rok.
Alkoholik, jenž podle dobových zdrojů nevydrží bez pití ani hodinu, umírá už na začátku roku 1003. Do Prahy se vrací Jaromír, ovšem na trůně se ani nestihne pořádně usadit.
Jakmile se polský kníže dozví, že jeho bratr Vladivoj je mrtvý, sebere vojsko a míří do Čech. Ryšavému Boleslavovi pomůže získat trůn a Jaromír musí zpátky do Bavorska.
Zavraždil zetě, nebo švagra?
Boleslav ovšem nemyslí na nic jiného než na krvavou mstu. Nikdy se ale nevrhá do rovných soubojů, vždycky útočí ze zálohy, a tak se jeho nepřátelé mají na co těšit. Na 10. února 1003 pozve nejdůležitější muže českého knížectví na velkou slavnost.
Nechybí zde ani zástupci rodu Vršovců. „Nejprve zetě svého sám zabil, vraziv mu meč do hlavy, potom ostatní bezbranní v ten svatý den onen hrozný a zlý člověk zabil,“ píše kronikář Dětmar. Ovšem má to jeden háček.
Dětmar používá slovo „gener“, které znamená zeť, ale také švagr. Nevíme, kdo to byl. Nejsou totiž zprávy o tom, že by měl Boleslav sestru, a tudíž i švagra. Zprávy mlčí i o případné dceři, a tedy jejím manželovi, Boleslavově zeti.
