Ve své době je nejmocnějším králem světa. Velí armádě, která podle některých historiků čítá na milion mužů, a když se zastaví napojit své koně, vysuší tím řeku.

Takové tvrzení je značně nadnesené, přesto však můžeme o Xerxovi I. zvaném Veliký mluvit s úctou a bázní. Tedy alespoň do té doby, než se dozvíme o výstřelcích, které si nejvyšší král Perské říše s radostí dopřával.

Xerxa I. (518–465 př. n. l.) možná znáte z hodin dějepisu coby syna mocného krále Dareia I. (550–486 př. n. l.) nebo vám uvízl v paměti v podobě vysokého, šperky ozdobeného obra z filmu 300: Bitva u Thermopyl.

V každém případě je Xerxes skutečným a velice obávaným vládcem. Nejvíce potrápí Evropu při řecko-perských válkách po roce 483 před naším letopočtem.

Tehdy dojde k prvnímu obrovskému neúspěchu, a kdyby se poddaní nebáli o svou hlavu, jistě by se rozhodnutí svého vládce nepokrytě smáli.

Tři sta ran pro vodu

Když se Xerxes rozhodne jít ve stopách svého otce a podmanit si Řecko, dělí jej od vysněného cíle jen úzká mořská úžina Helespont, kterou dnes známe coby průliv Dardanely.

Král se rozhodne vystavět most ze spojených lodí a přes něj přepravit svou mohutnou armádu suchou nohou. Bohužel přijde bouře a plovoucí přemostění rozmetá spolu s velkou částí perské armády. Rozezlený král si to nenechá jen tak líbit.

Vydá příkaz zbičovat vodu dardanelského průlivu třemi sty ranami bičem! Aby toho nebylo málo, do hlubin jsou vhozena kovová pouta – podivný trest asi na vyděšený průliv zabere, protože o tři roky později se perská armáda úspěšně dostane na řeckou pevninu.

Láska s platanem?

Své podivné choutky dá Xerxes najevo i při tažení mezi Frýgií (dnes část Turecka) a Sardisem. Zahlédne tu strom tak krásný a vznešený, že se do něj na první pohled zamiluje.

Ověnčí jej zlatými náramky, náušnicemi a ozdobami a nechá jednoho ze svých Nesmrtelných, elitních vojáků, aby u něj zůstal na stráži.

Někteří řečtí autoři posměšně tvrdí, že se s oním platanem velkokrál dokonce oženil, což by dokazovaly i staré perské pečeti s touto podivnou dvojicí.

Píší o tom dokonce posměšné anekdoty, ale jejich pravdivost je pravděpodobně ovlivněna nenávistí k Persii způsobené krvavými invazemi na řecké území. I vlastní lidé mají později důvod se králi posmívat, avšak ze zcela jiných důvodů.

Život krále, smrt poddaného

Ten, kterému statisíce poddaných po dlouhá léta přisuzují titul božského krále, nakonec skončí svůj život jako obyčejný dvorní pletichář. Po neúspěšných válečných taženích se Xerxes stáhne do ústraní, přesto neujde krutým bojům o moc.

O vládnoucí pozici se přou vysocí hodnostáři a generálové. Zhrzeného Xerxa ze svých vražedných machinací nevynechají. V srpnu roku 465 před naším letopočtem jej s pomocí jednoho z eunuchů zavraždí generál Artabanus.

Jelikož je královým nejvyšším úředníkem a velitelem jeho osobní stráže, nemá se smrtícím plánem větší problém. Bohužel pro něj mu tato a další vraždy neprojdou a sám skončí o hlavu kratší.