Bodlín páskovaný je podivný tvor, jakýsi kříženec krtka a rejska, který je endemitem Madagaskaru. Je dlouhý asi 14 centimetrů a váží od 125 do 280 gramů.

Jeho tělo je pokryto bodlinami jako u našeho ježka, ovšem jeho bodliny jsou černé a žluté, přičemž žlutá tvoří souběžné pruhy, což mu má zřejmě zajistit lepší kamufláž.

V případě nebezpečí se neumí schoulit do klubíčka jako ježek obecný, bodliny ale k obraně aktivně využívá. Ty nejdelší mu tvoří jakýsi límec na krku a umí je obrátit dopředu.

Pak vyběhne proti útočníkovi a snaží se ho bodlinami zranit na čenichu či tlapách, což z něj dělá překvapivě účinného obránce navzdory jeho velikosti.

Jsou to jediní savci, kteří jsou schopni vyluzovat zvuky pomocí stridulace neboli třením určitých částí těla o sebe. To bylo pozorováno například u hadů či hmyzu. Bodlíni zvuk vyluzují pomocí bodlin na hřbetě, připomíná cvrkot cvrčka, kobylky či cikády.

Trvalo dlouho, než byl odhalen, protože pro člověka je neslyšitelný, pohybuje se totiž v pásmu ultrazvuku.

Tato forma komunikace jim umožňuje dorozumívat se pod zemí, kde je vizuální komunikace omezená. Bodlíni jsou společenští, jednu noru jich může obývat až dvacet. Na lov se vydávají v noci a dlouhým čenichem pátrají po kořisti, kterou jsou nejčastěji žížaly.

Jejich unikátní adaptace a sociální chování ukazují, jak rozmanitý může být život v podzemí.

Rypoš lysý je skutečným ošklivcem, tento hlodavec žijící ve východní Africe. Jeho tělo je holé, takže je viditelná jeho svraštělá, narůžovělá kůže. Typický jedinec je 8–10 cm dlouhý a váží 30–35 g. Královny jsou větší a mohou vážit přes 50 g, nejtěžší až 80 g.

Oči mají malé a jejich schopnost vidění je slabá, dopředu jim ční velké zuby, které používají k hrabání. Jejich nohy jsou tenké a krátké, což jim umožňuje pohybovat se v podzemních norách stejně rychle vpřed jako vzad.

Žijí v komplexních sociálních strukturách, podobně jako mravenci nebo včely, s jedinou plodnou královnou a mnoha sterilními dělníky.

Co jim však příroda ubrala na kráse, to jim přidala jinde. Dokážou přežít s minimem kyslíku, jejich krev je totiž schopna tento plyn silně vázat. Napomáhá tomu i jejich nízká dechová frekvence a specifický metabolismus.

Při nedostatku kyslíku umí rypoš, jako jediný savec, získávat energii spalováním fruktózy, obdobně jako rostliny. Jen vzácně trpí rakovinu a věk se na nich prakticky neprojevuje.

Dožít se mohou až 30 let, reprodukční schopnost si pak zachovávají až do vysokého věku. Tyto „superschopnosti“ dělají z rypoše lysého fascinující objekt pro lékařský výzkum a otevírají nové možnosti v boji proti rakovině a stárnutí u lidí.

I přes svůj nevábný vzhled jsou rypoši lysí mistři přežití v extrémních podmínkách.