Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie.

Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá, jako by jeho obyvatelé odešli teprve před chvílí.

Zchátralé okenice vržou ve větru a atmosféra se po setmění mění na hororovou, kde chybí jen vytí psů. Jak se z rušného centra těžby zlata stalo tiché a opuštěné město, které dodnes fascinuje svou nedotčeností?

Po Spojených státech jsou rozesety stovky „městeček duchů“ jako památka na období zlaté horečky. Právě Bodie je z nich to nejznámější. Snad proto, že stále vypadá, že se jeho obyvatelé za malou chvilku vrátí.

Ve dne vypadá Bodie jako každé jiné městečko z westernového filmu. Po setmění ale atmosféra rychle zhoustne a mění se spíše na hororovou. Otlučené okenice vržou v poryvech větru a pro dokreslení tísnivé atmosféry už chybí jen vytí psů.

Senzitivnímu návštěvníkovi se tak zdá, že se tu každou chvíli objeví šerif s kolty proklatě nízko. To se ale nestane. Městečko Bodie bylo svého času jedním z největších a nejmodernějších v Kalifornii, po třech letech slávy ale přišly desítky let úpadku.

A dnes je jen zašlou vzpomínkou na období zlaté horečky. Na časy, kdy tudy tekly nejen zlato a peníze, ale i krev.

Utráceli vydělané peníze Bodie vzniklo na konci 60. let 19. století. Zlatokopové tu tehdy objevili menší ložiska zlata, a tak v kopcích pohoří Sierra Nevada vznikl první těžařský tábor. Bodie se sice rozvíjelo, ale jen velmi pomalu.

Obrat přišel až v roce 1876, kdy byla nedaleko objevena další obrovská ložiska zlata. Město se následně během tří let rozrůstalo doslova zběsilým tempem.

V krátkém čase tu vzniklo 2000 budov, v nichž žilo asi 8000 obyvatel, vyrostly dva kostely, okázalá hlavní třída i desítky barů a saloonů, a dokonce i vykřičená čtvrť, kde místní horníci utráceli vydělané peníze za přízeň místních lehkých dívek.

Není divu, že si Bodie brzy vysloužilo nálepku města hříchu. Kriminalita, násilí a hazard byly nedílnou součástí každodenního života, a přestože se sem stahovali lidé s vidinou bohatství, mnozí z nich zde našli jen zkázu.

Jen hadi, ještěrky a kojoti V roce 1910 mělo Bodie pouhých 700 obyvatel, o dva roky později přestaly vycházet místní noviny, neměl je totiž kdo číst, a v roce 1917 byla zrušena železnice, která sem vedla.

Téměř nikdo totiž vlaky nejezdil. Poslední ranou byl obrovský požár v roce 1932, ze kterého se Bodie už nikdy nevzpamatovalo. V roce 1943 hlásilo Bodie jen tři stálé obyvatele a od roku 1962 je národní historickou památkou.

Dnes tu kromě množství hadů, ještěrek a kojotů už vůbec nikdo nežije a původní městský sál Miners Union Hall, kde se kdysi pořádaly zábavy, slouží jako muzeum.

Z původního města dnes zbývá cca 150 budov a ve vysoké trávě rezaví i jeden starý automobil. Opuštěný je i kompletně zařízený místní obchod.

Díky statusu národní historické památky je Bodie udržováno ve stavu „zastaveného úpadku“, což znamená, že budovy nejsou opravovány, ale pouze konzervovány, aby se zachoval jejich autentický vzhled. To z Bodie dělá jedinečné místo, které doslova dýchá historií Divokého západu.

Bodie je fascinující ukázkou toho, jak rychle se může město proměnit v pouhý stín své bývalé slávy. Je to mrazivá připomínka pomíjivosti bohatství a lidských ambicí.

Pro milovníky historie a westernů je Bodie skutečným pokladem, který nabízí jedinečný pohled do doby zlaté horečky.