Dne 23. června 1298 v Mohuči spiklenci společně sesazují chamtivého Adolfa Nasavského z trůnu římského krále a na jeho místo zvolí Albrechta I. Habsburského. Pro se vysloví pět ze sedmi účastníků volby.
Při formulování listiny o sesazení Adolfa Nasavského (asi 1255–1298) se inspirují textem z roku 1245, na základě kterého lyonský koncil připravil o titul Fridricha II. Štaufského (1194–1250).
„Musíme být opatrní,“ míní spiklenci, protože připravili o trůn krále, kterého předtím nevyobcoval papež z církve.
Právoplatnost jejich rozhodnutí by proto mohl někdo zpochybnit… A také se o to někteří lidé pokusí… „S vaší volbou se nesmířím,“ vzkazuje sám Adolf kurfiřtům, jakmile se dozví o intrikách, které na něj jeho protivníci přichystali.
Král právě táboří před falckým městem Alzey (na západě dnešního Německa). Své právo na říšský trůn je rozhodnutý bránit v boji.
Má v úmyslu Albrechtovi I. Habsburskému (1255–1308) znemožnit cestu na sever a co nejdříve ho chce přinutit, aby s ním změřil své síly.
Vojska obou protivníků se tak setkávají už 2. července 1298 na Hasenbühlu, návrší u vesnice Göllheim nedaleko Wormsu (v dnešní spolkové zemi Porýní-Falc).
Do bitvy s holou hlavou
Sotva bitva začne, Albrecht na koni se prodírá davem bojovníků. Hledá mezi nimi svého soka. Adolf krátce po začátku boje utržil ránu do hlavy. Musel sundat přilbici a nyní nepříteli čelí s obnaženou hlavou. S Albrechtem si vyměňují několik rozzuřených slov.
Habsburk následně svého protivníka udeří do brady a Adolf padá z koně. Poslední smrtelnou ránu mu Albrecht zasadí dýkou. Některé prameny však zpochybňují, že to byl on, kdo ve skutečnosti Adolfa Nasavského zabil.
„Podle většiny zpráv byl zabit lapky Konradem ze Stolzenbergu a Christianem Kuchmeisterem,“ líčí Krieger Adolfův potupný konec. Jakmile se vojsko Nasavského dozví, že je jeho velitel po smrti, rozuteče se a je po bitvě.
Číšník s korunou
Albrecht si nechává potvrdit svoji volbu římským králem 27. července 1298 ve Frankfurtu nad Mohanem. Tentokrát je zvolen všemi hlasy. Ovšem sliby, které předtím dal kurfiřtům, rozhodně nemá v úmyslu splnit.
Po českém králi Václavovi II. už v listopadu 1298 požaduje, aby mu v průběhu říšského sněmu v Norimberku posluhoval u stolu jako říšský arcičíšník, a to přímo s královskou korunou na hlavě.
Václav souhlasí, obsluhovat skutečně bude, ale jedině bez královské koruny. Považuje to za ponížení – koruna je přece symbolem jeho moci a navíc se vztahuje pouze k českým zemím, nikoli ke Svaté říši římské!
Nakonec ale Albrechtovi v jeho požadavcích přece jen vyhoví. „Žádám vyhotovení listiny, že šlo o moji dobrou vůli a neplynou z toho žádné další závazky českých králů vůči Říši,“ vzkazuje potom Albrechtovi. Ani k nově zvolenému římskému králi příliš důvěry nechová…
