Jsou jako vřed na tváři velkých měst celého světa. Zatímco rušná centra se rozrůstají a přibývá moderních budov, na okrajích stejných velkoměst žijí chudí lidé v chatrčích bez základního vybavení, ohrožení nemocemi, přírodními živly i zločinem.

V ubohých, obvykle nelegálně založených čtvrtích končí nejenom běžní obyvatelé, které ekonomická situace dostala až na společenské dno, ale obvykle také všichni ti, kteří se snaží uniknout krušné existenci ve venkovských oblastech a s vidinou lepších zítřků se vydávají hledat štěstí do města.

Ale tento zběsilý úprk před bídou nakonec ve většině případů končí právě tady, v ještě větší chudobě a živoření v nelidských podmínkách.

Nic než bída

Život ve slumech totiž ničím jiným není. Schází zdroje (nejen) pitné vody, možnosti i té nejzákladnější hygieny jsou omezené, s elektřinou je to všelijaké a samotná chatrná obydlí vyrobená z čehokoliv, co je po ruce, neposkytují ani komfort, ani bezpečí.

V katastrofálně přelidněných slumech bují kromě nemocí také kriminalita, přičemž jeden z největších problémů představují drogy a obchod s nimi.

Nebezpečí zvenčí

Bývají také často umístěny tam, kde hrozí nebezpečí přírodních katastrof, jako jsou sesuvy půdy nebo povodně. Některé se navíc nacházejí v místech, kde je ohrožují toxické průmyslové odpady. Dalším velkým rizikem pro slumy a jejich obyvatele jsou požáry.

Aby toho nebylo málo, chatrče mohou být kdykoliv bez náhrady zbourány, protože stojí na pozemcích, kteří jejich uživatelé nevlastní.

Sny o vaně a záchodu

Ti navíc jen stěží najdou legální zaměstnání kvůli neexistující trvalé adrese a práce „načerno“ přináší zanedbatelnou mzdu a těžké pracovní podmínky.

Až polovina obyvatel nemá vůbec žádnou práci a uvádí se, že stejné množství zdejších dívek a mladých žen ve věku od 16 do 25 let je těhotných. S tím vším souvisí problém dětské podvýživy a nijak dobře na tom samozřejmě nejsou ani dospělí. Slumy jsou rozšířené hlavně v Africe, Asii nebo Latinské Americe.

K největším patří například slum v pákistánském Karáčí (cca 2,5 milionu lidí) nebo v mexickém městě Neza (asi 1,2 milionu obyvatel), dále Dharavi v indické Bombaji či Kibera v keňské metropoli Nairobi (oba až 1 milion osob).

K faktorům, které podporují vznik těchto chudinských čtvrtí, patří kromě jiného také špatná bytová politika nebo zrychlené tempo urbanizace, některé jsou pozůstatkem koloniálních poměrů.

Boj s větrnými mlýny

Slumy existují už v 19. století v Evropě i v zámoří.

Bývají často spojovány například s průmyslovými anglickými a skotskými městy i irským Dublinem, ve Francii obklopí Paříž a v roce 1825 vznikne newyorský Five Points, první slum v USA. V roce 1980 je napočítáno v různých městech Latinské Ameriky až 25 000 slumů.

Celosvětově čísla v dalších desetiletích narůstají. Se spolehlivým receptem na vyřešení problému s chudými, nevzhlednými, s kriminalitou a přelidněním bojujícími částmi velkých měst zatím nikdo nepřišel. Nezabírá ani strategie jejich srovnání se zemí.

Někde rezignovali, jinde se snaží o to, aby obyvatelům byla poskytnuta pomoc, směřující ke zlepšení jejich života. Je to ale běh na dlouhou trať.

Ještě dlouho tak budou chudinské čtvrti rozesety po světě a odhaduje se, že do roku 2050 by mohly ve slumech žít až 3 miliardy lidí.