Když vám někdo v odpovědi na seznamovací inzerát slibuje, že s vámi bude až do konce života, neradujte se předčasně. Někdy to totiž nemusí znamenat, dlouhý šťastný život.

Když se klempíř Béla Kiss (1877-?) v roce 1900 přistěhuje se svou druhou ženou Marií do Cinkoty nedaleko Budapešti, rychle mezi místní zapadne. Lidé rádi chodí na večírky, které pořádá a kde je coby amatérský astrolog baví okultními historkami a věštbami.

Idylka trvá až do roku 1912, kdy zjistí, že je mu Marie nevěrná. Zřejmě volnému manželství nefandí, protože ještě té noci ji doma spoutá, omráčí a potom utopí v sudu s metanolem, který pak zavře a správci domu namluví, že uvnitř je benzín.

Další den si jako hospodyni najme Jánosmé Jakubcovou a postěžuje si v hospodě, že mu manželka utekla s jiným. Ví, že historika se rychle rozkřikne.

Něco tu smrdí, ale benzín to není

Tím to však nekončí. Spíš začíná. Kiss totiž začne hledat ženy pomocí novinových inzerátů. Buď nabízí služby jako astrolog nebo hledá nový vztah. Vybírá si takové, co nemají příbuzné, kteří by si rychle všimli jejich zmizení.

Z některých jen loudí peníze, jiné si vodí domů. Ale vždy jen nakrátko. Objeví se a zase zmizí. Zato se mu za domem začnou hromadit kovové sudy. „Plním je benzínem.

Až vypukne válka a bude na příděl, bude se malá zásoba hodit,“ tvrdí, když se ho někdo ptá. Když vypukne první světová válka, přihlásí se do armády, zamává cinkotským obyvatelům a je pryč.

Lidé se o oblíbeného souseda bojí a není dne, aby se někdo nepomodlil za jeho bezpečný návrat. Tedy jen do května 1916, kdy chce majitel Márton Kresinszky dům opravit.

Společně s Kissovým přítelem, lékárníkem Bélou Takácsem, objeví v komoře vedle Kissovy dílny sedm sudů. Když jeden otevřou, najdou pytel a v zašité tělo Katalin Vargové, která zmizela před dvěma lety.

Okamžitě informují policii, která otevře ostatní sudy a objeví další těla. Stejně šokující obsah je čeká v sudech za domem, které měly obsahovat benzín. Celkem je nalezeno 24 mrtvých, mezi nimi je také Marie Kissová a její milenec, muzikant Pál Bihari.

Propíchnutý krk a žádná krev

Vyšetřovatel Károly Nagy okamžitě informuje armádu a žádá o jeho zatčení. Současně zadrží Jakubcovou, přesvědčen, že o všem věděla. „Nevěděla, přísahám bohu, nevěděla.

Zakázal mi sudy otevírat,“ dušuje se a ukáže jim místnost, která prý byla vždy zamčená a ona tam měla zakázáno vstupovat. Uvnitř Nagy objeví knihy o jedech a škrcení, a také Kissovu korespondenci se 174 ženami.

Je zřejmé že ty, které překročily práh jeho domu, byly uškrceny, jejich těla naložena do sudu s metanolem, který pak Kiss vzduchotěsně uzavřel.

Při policejním ohledání těl se navíc ukazuje, že všechny mají popíchnutý krk a jsou bez krve, takže se brzy začne šeptat, že to byl dozajista upír.

Zmizí beze stopy

Korespondence s armádním velením přinese ovoce 4. října 1916, kdy Nagy dostává echo ze Srbska, že zraněný Kiss leží v Bělehradském lazaretu. Jenže když tam dorazí se zatykačem, je Kiss fuč a v jeho posteli leží nastrčená mrtvola jiného vojáka.

Od té doby je jeho osud záhadou. Existuje jen spousta „údajně“ a „prý“. Údajně sloužil ve francouzské cizinecké legii pod jménem Hoffman, což je jméno, kterým podepisoval některé své dopisy.

Popis by seděl a navíc se prý několikrát chlubil svou zručností ve škrcení. Než však může police zasáhnout, je pryč. Naposledy je prý spatřen v roce 1932 v New Yorku. Ať tak či tak, nikdy není dopaden a potrestán.