Barokní lékárna: Uzdravovat může i prášek z lebky oběšence

Žena sedící u pultu uklidňuje své dítě a pak cosi tiše říká lékárníkovi. Ten vzápětí sáhne do regálu pro skleněnou nádobu s podivným nápisem a opatrně z ní něco přesýpá do menší lahvičky. „Přiložte pod víčko,“ vysvětluje potom zákaznici, jak má lék užívat.

Lékárník vrátí nádobku zpátky na polici. Nesrozumitelná zkratka znamená Oculi cancordum crudi, surová račí oka. Nejde ovšem o skutečné oko, ale vápenaté tělísko, které se usazuje v žaludku raka říčního. Tato tělíska se vkládají po víčko pacienta, když se mu do oka dostane nečistota. Oko začne slzet a cizí předmět se vyplaví. Kuriózních léků živočišného původu se ještě v 18. století používá v lékárnách hodně.

Rozemletí švábi pomáhají proti křečím, sušená kozlí krev zase při krvácení…

Barokní lékárna nabízí i dost kuriózní druhy medicíny.

Univerzální medicína z hadího masa

Lidé chtějí medicínu, která by vyléčila všechny neduhy. Univerzálním protijedem se stává teriak, směs skládající se z asi stovky různých přísad.

Obsahuje například krev kachny krmené jedovatými rostlinami, vařené hadí maso, prášek z egyptské mumie nebo z lebky oběšence.

V lékárenských policích se skrývá leccos... V nádobkách mohou být i rozemletí švábi. — V lékárenských policích se skrývá leccos… V nádobkách mohou být i rozemletí švábi.

Bez zkoušky léčit nesmí

Od 2. ledna 1770 platí v našich zemích zákon o Generálním zdravotním normativu, který předepisuje majitelům lékáren a lékárníkům vykonat povinnou rigorózní zkoušku na některé lékařské fakultě v rakouské monarchii.

Jinak lékárnu vést nesmějí. Nová lékárna smí vzniknout jenom tam, kde může pracovat pro 4000 obyvatel.

Nejlépe se lektvary uchovávají ve skleněných nádobách se zábrusem.

Ceny určuje sazebník

Ceník léčiv platící v roce 1737 v pražských lékárnách určuje cenu za podání jednoho klystýru na tři krejcary (kopa vajec tehdy stála 15 krejcarů).

Od roku 1776 určuje cenu léku, kterou pacient zaplatí, „Sazba léčiv obsažených v Rakouském provinciálním lékopise“ platná pro celou monarchii. Při změnách cen léčiv způsobených například válkou, se vydávají nové sazebníky léčiv.

V červených nádobkách se mohou skrývat látky silně zapáchající.

Jedy s maximální dávkou

Nádobky s běžnými léky se popisují černě, lektvary se silným zápachem a účinkem červeně. Návykové látky mají přes označení modrý pruh, jedy se opatřují štítky psanými bílým písmem na černém podkladě. Uvádí se u nich maximální dávka.

Příkladem barokní lékárny je ta U bílého jednorožce v Klatovech.

Kde se míchají lektvary

Svoje lektvary míchá lékárník na pracovním stole zvaném tára. Uchovává je v dřevěných, majolikových, cínových, porcelánových i skleněných nádobách zvaných stojatky. V lékárnické přísaze se přitom zavazuje, že nebude léčit vnitřní a vnější nemoci a brát tak práci lékařům.

Bohatí dostanou v krámě nákladnější medicínu.

Příliš drahý podvod

Při přípravě a vydávání léčiv platí rozdíly mezi bohatým a chudým pacientem. Bohatý pacient na kašel dostane bylinkový sirup, chudý se musí spokojit s vepřovým sádlem natíraným na prsa. Mezi velmi drahé léky patří například prášek z jednorožce používaný jako protijed.

Podle legendy se získává z rohu zvířete podobného koni. Zvířeti je ale roh možné uříznout jenom tehdy, když usne dívce-panně s hlavou v klíně. Ve skutečnosti jde ale o podvod, protože prášek pochází ze zubu velryby narvala.