„My jsme proti vnášení třídního boje do naší společnosti. My nechceme třídní boj, ale třídní kompromis,“ rozohňuje se v roce 1896 šestadvacetiletý právník a národohohospodář Jaroslav Preiss. Karla Marxe a jeho učení odsoudí na smetiště dějin dávno před vznikem komunistických režimů…

Čerstvě otevřená advokátní praxe radikálovi Jaroslavu Preissovi (1870–1946) uspokojení nepřináší. Pošilhává spíše po redaktorské židli – pochopí totiž, že na ní může svými liberálními názory daleko více ovlivňovat společnost.

Sezení na ní si vyzkouší nejdříve během krátkého působení v Radikálních listech a Slovu, novinách založených jeho přítelem Aloisem Rašínem (1867–1923). Poté v roce 1900 zakotví v Národních listech. Zakládá zde národohospodářskou rubriku.

„Jeho názory neujdou pozornosti finančníků Živnobanky. „Nemohl byste řídit naše Finanční listy?“ nabídnou Preissovi roku 1904.

Zajistí prostředky Maffii

Redaktor takovou bokovkou nepohrdne a o tři roky později už nastupuje do Živnobanky nastálo jako ředitel hypotečního a průmyslového oddělení. V roce 1910 už se pevně uvelebí v křesle náměstka ředitele.

„Musíme oslabit vliv vídeňských bankovních domů,“ zní jeho program pro příští léta. Není to zrovna malý cíl, ale krok za krokem se ho daří uskutečňovat. Minimálně v jeho domovském bankovním ústavu. Živnobanka není v roce 1914 s kapitálem 380 milionů rakouských korun žádným drobečkem.

Díky své síle proto může po vypuknutí 1. světové války podpořit nově zrozenou odbojovou organizaci Maffie. „Na svoji činnost budeme potřebovat asi 200 tisíc švýcarských franků ročně“ předpokládá „Maffián“ Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937). Preiss se činí. Operacemi s cennými papíry a finančními spekulacemi přes neutrální země se mu daří prostředky zajistit.

Výslech nad knedlíky

„Je to příliš vysoká hra. Něco se chystá,“ šíří se mezi Maffiány zprávy během roku 1915. Přichází policejní zátah. Ve vězení skončí Alois Rašín i další z Maffiánů Karel Kramář (1860–1937). Úřadům neujde Preissův odpor vůči rakouským válečným půjčkám.

„Vídeň postupně vypsala celkem devět válečných půjček, které však nebyla schopna splácet a fakticky jimi peněžní ústavy ožebračovala. Živnostenská banka se válečným půjčkám v osobě dr. Jaroslava Preisse postavila,“ píše současný spisovatel Pavel Kosatík. Policie si ale došlápne i na bankéře a v červnu 1916 je zatčen.

Jenom sáhne do šuplíku

Ve vězení si ale nemůže stěžovat na špatné podmínky. Navíc se tu potkává se starými známými Rašínem a Kramářem. Nic jim nebrání společně plánovat, jak po válce vytvoří samostatný český stát. Po smrti rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (1830–1916) vyhlašuje jeho nástupce Karel I. (1887–1922) amnestii. Maffiány propustí v červenci 1917 a ti získávají čas na přípravu převratu. Na podzim roku 1918 tak Preissovi stačí jenom sáhnout do šuplíku, kde má složku s koncepcí hospodářské politiky nového státu.

V jeho režii proběhne odpoutání českých firem od vídeňských bank. Podniky hledají kapitál v českých bankách a Živnobanka posiluje. Preiss je na roztrhání. Stává se předsedou Ústředního svazu čs. průmyslníků, poslancem Prozatímního Národního shromáždění zasedá ve správních radách řady podniků.

Dovolená na útraty banky

Prezident Masaryk si buduje okruh svých příznivců a informátorů, takzvanou„skupinu Hradu“. V tenatech této sítě uvízne i Preiss. V Živnobance zakládá pro prezidenta tajné fondy na různé aktivity. Masaryk z nich třeba vypomáhá politikům, kteří se ocitli v potížích.

Nejde přitom jenom o jeho sympatizanty, ale i politické protivníky. Předpokládá, že mu tuto výpomoc vrátí, až ji bude potřebovat. „Z hlediska přísných měřítek dneška je vzdor veškeré úctě k mimořádné osobnosti T.G.Masaryka obtížné nenazývat takové chování jinak než korupční,“ míní ovšem současný historik Radovan Lovčí. V květnu 1921 si prezidentův kancléř Přemysl Šámal (1867–1941) zapisuje poznámku „navštívil jsem pana Dr. Preisse, kterého jsem důvěrně požádal, aby na mé jméno u banky opatřil částku 2 000 000 K, již jest zapotřebí ke krytí nákladů cesty páně prezidentovy a průvodu jeho na Capri, poněvadž pro náklad tento není v rozpočtu státním položky“. Jde o prezidentovu dovolenou. Preiss získává u Masaryka takové postavení, že si dokáže prosadit své lidi i do křesla ministra financí.