Když v létě 1902 ucítí přístavní dělník August Cyparis (přibližně 1875-1929) jak se mu země pod nohama zachvěla, nemusí se ani rozhlížet, aby zjistil, proč.
Ohňová hora se probudila už v létě 1900 a od té doby se nad vrcholem mnohem častěji než dřív objevují zlověstné kouřové signály.
Poslední erupci, k níž došlo v roce 1851, už ve St. Pierre, městě známém jako Paříž Karibiku, pamatují jen ti nejstarší, a právě oni jsou nejvíce znepokojení. Celý duben se jim totiž země pod nohama chvěje a 23. dubna se sopka ohlašuje malou erupcí.
„Mrak popela byl stále mohutnější a všude bylo cítit síru,“ vzpomínají ostrované. Od hory prchají stovky hadů, potkanů a dalších zvířat, jejich obětí se ve městě a okolí stává na 200 domácích zvířat a 50 lidí.
Dalším varováním je mohutná mura (proud tekoucí hmoty), která 5. května zasáhne palírnu rumu, utopí 150 lidí v 50 metrech bahna a způsobí tsunami, která ve St. Pierre poškodí nábřeží.
Do města se stahují uprchlíci z postižených oblastí, takže počet obyvatel se během několika dnů zvýší o téměř 8000 lidí.
Jednoho čekají volby, druhého vězení
Přesto má guvernér Louis Guillaume Mouttet (1857-1902) jiné starosti. Lidé začínají z ostrova utíkat, což znamená úbytek hlasů, který může způsobit nepříznivý výsledek voleb do francouzské Poslanecké sněmovny, které budou konat 11. května.
Povolá armádu a všemi prostředky se snaží lidi uklidnit.
Neváhá v novinách zveřejnit analýzu falešných expertů, podle nichž je město v bezpečí, protože „erupce sopky Soufrière na ostrově Svatého Vincence již uvolnila vnitřní tlak v podzemí.“ S manželkou Helene navíc připlouvá do St.
Pierre, aby osobní příkladem ukázal, že nebezpečí nehrozí. Starosti však nemá jen guvernér. August Cyparis se večer 7. května opil v hospodě, zapojil se pouliční rvačky a šavlí těžce, podle některých pramenů dokonce zabil, svého kumpána.
Každopádně ho zřídil natolik, že je zatčen a protože to není jeho první škraloup, posadí ho do šatlavy, kterou tvoří částečně podzemní kobka s kamennými stěnami bez oken, pouze s úzkým zamřížovaným okýnkem ve dveřích.
A tím, aniž to tuší, mu zachrání život, protože kobka se ukazuje jako nejlépe chráněná stavba ve městě.
30 000 lidí umírá během minuty
V 8:02 ráno 8. května, právě, když se Mouttet jedná s vedením ostrova o tom, zda by přece jen nebylo rozumné zahájit evakuaci, sopka exploduje.
Ve dvou souběžných erupcích vylétne oblak popela do výšky sedm kilometrů, a vzápětí vyrazí z boku sopky obří pyroklastický mrak, který míří přímo na 6,5 km vzdálené St. Pierre.
Dosahuje teploty až 1000°C a při rychlosti 670 km/h stačí minuta, aby dorazil, rozmetal hradby, zapálil vše hořlavé a celé město srovnal se zemí. Umírá Mouttet, jeho žena a s nimi je sežehnuto, rozdrceno či udušeno 30 000 dalších lidí! Přežije jen jeden!
Když okýnkem do cely šatlavy začne vnikat spalující žár a popel, snaží se Cyparis moc nedýchat a ucpat okýnko šaty, které předtím pomočil a polil vodou, kterou dostal k pití.
Končí jako ciskusová atrakce
Když o čtyři dny později dorazí pomoc, zaslechnou záchranáři ze sutin jeho volání. Ač utrpěl rozsáhlé popáleniny na pažích, zádech i nohou, přežil. A jeho život nabral zcela nový směr.
Dostal milost a také pozvánku, aby se stal členem slavného Barnumova cirkusu, se kterým cestuje po světě a stává se slavným, když pod jménem Ludger Sylbaris ve výstupu nazvaném soudný den dramaticky vypráví o hrůzách sopečné exploze i tom jak přežil.
