Okolo doby jarní rovnodennosti, kdy na obloze vládne znamení Berana neboli Skopce a začíná kypět nový život, slavíme Velikonoce. Samotný svátek byl převzat od židů a nazývají ho ,,Pesach“.

V němčině se Velikonoce nazývají ,,Ostern“, což je odvozeno od starogermánské bohyně jara Ostary, jejíž jméno souvisí se slovem ,,Osten“, východ – a má tudíž spojitost s jitřní září.

Podobně jako babylonská bohyně Ištar, římská bohyně Flora nebo egyptská Isis je i Ostara ztělesněním obnovujícího se rostlinného života.

Dávná tradice

Tradice oslav svátků jara sahá až do skutečně dávné minulosti. Například velikonoční zajíček, jenž nosí vajíčka, je daleko starší symbol. Zajíček je totiž už od antiky symbolem plodnosti.

Samotné vajíčko nám představuje klíčící a obnovující se život a znovuzrozování. Barvení vajíček má pak za úkol připomenout pestrost květů v přírodě.

Zajímavostí je, že někde vajíčka přinášel zelený nebo červený zajíček, jinde zase liška nebo i kukačka, která ohlašuje příchod jara. U Germánů připadal jeden z hlavních jarních svátků právě na období našich Velikonoc.

Bylo to svěcení právě se zazelenavších větviček a mladých bylinek. Církev později tyto svátky přejala jako Květnou neděli a Zelený čtvrtek. Tím je zařadila do velikonočního cyklu.

Ve starém Jeruzalémě byla Květná neděle velkým svátkem a mnoho lidí přicházelo slavit s palmovými ratolestmi.

Symbolika velikonočního pečiva

Rovněž mazanec a další velikonoční pečivo jsou pradávným symbolem svátků jara. Jedná se i o vzpomínku na pohanské obětiny. Například egyptské bohyni Isis se pekly koláče ve tvaru ženského přirození.

Podobné chlebíčky a koláčky se někde pečou až do dnešních dnů. Taktéž i v Řecku se Apollónovi, bohu světla a slunce, pekly koláče jako výraz díků za to, že se vrátí. V astrologickém období Skopce se zkrátka navrací nový život.

V tomto znamení spatřujeme symbol prorážení, proklubávání se, vzniku nového života. Z oblasti Pomořan je pak kupříkladu zase doložen zvyk pečení chleba zvaného ,,Osterwolf“ v podobě velikonočního vlka.

V Eddě je totiž zaznamenáno, jak vždy na podzim vlk Fenris spolkl Slunce a na jaře ho znovu vypustil.

Starověký Řím

Například staří Římané slavili v polovině března svátek k poctě Libera a Libery. To byla božstva plodnosti a dobré úrody, která měla na Aventinu společný chrám s bohyní obilnin Ceres.

O tomto svátku prodávaly staré ženy, ověnčené břečťanem, medové koláčky – a na malých přenosných ohništích je obětovaly bohům jménem toho, kdo si je zakoupil.