Antarktida, pátý největší kontinent světa, je místem plným extrémů a fascinujících čísel. Je přibližně o 40 % větší než Evropa a její rozloha činí 14 200 000 km². Většinu povrchu pokrývá antarktický ledový příkrov s průměrnou tloušťkou 1,9 km.

Ale pod tímto ledovým gigantem se skrývá mnohem víc než jen věčný mráz – je to svět plný skrytých jezer, neuvěřitelných rychlostí větru a unikátního života, který se přizpůsobil těm nejdrsnějším podmínkám na Zemi.

Připravte se na cestu do bílého kontinentu, kde se příroda projevuje ve své nejextrémnější podobě.

Až 320 kilometrů v hodině dosahuje rychlost větru v Antarktidě. Ta je tak podle vědců, kteří zkoumají tuto pevninu na jižní polokouli, největrnějším místem na Zemi.

Zároveň se tu nacházejí nejsušší místa na Zemi – údolí, kde se díky mrazu a větru nehromadí žádná vlhkost. Tyto oblasti jsou tak extrémní, že se často přirovnávají k povrchu Marsu. Až 6.5 kilometru má v některých místech tloušťku antarktický ledový příkrov.

Je to jedna z největších mas ledu na světě. V tomto ledovém obrovi se ukrývá 90 procent sladkovodního ledu planety a asi 70 procent celkového množství sladké vody na Zemi.

Tato obrovská zásoba pitné vody je klíčová pro globální ekosystém, ale zároveň představuje potenciální hrozbu. Vědci odhadují, že asi o 5 metrů by se zvedla celosvětová hladina moří, pokud by roztál západoantarktický ledovec.

Důsledky takového tání by byly katastrofální pro pobřežní oblasti po celém světě.

Antarktida není jen kontinent ledu, ale i skrytých geologických zázraků. Například 510000 kilometrů čtverečních má rozlohu Rossův šelfový ledovec. Je největším ledovým šelfem, jaký byl kdy objeven.

Jde o plovoucí jazyk ledu, který se rozprostírá mimo hlavní pevninu kontinentu. Jeho čelo je nazýváno Velká ledová bariéra a téměř 90 % plovoucího ledu je skryto pod hladinou. Tento kolosální útvar hraje klíčovou roli v regulaci mořských proudů a klimatu.

3400 metrů nad okolní plochu Antarktidy ční nejvyšší vrchol Gamburcevova pohoří – jednoho z největších světových horských pásem. I tak je ale přibližně ještě 600 metrů hory ukryto pod ledovcem.

Pohoří se rozprostírá na více než 1200 kilometrech, podobně jako Alpy. Existence takto rozsáhlého pohoří pod ledem je fascinujícím objevem, který ukazuje, kolik tajemství Antarktida ještě skrývá.

4 kilometry ledu ukrývají jezero Vostok. Je dlouhé 250 kilometrů a v nejširším místě také 50 kilometrů široké, podobně jako jezero Ontario. Průměrná hloubka jezera je 200 metrů, rozloha přibližně 10000 kilometrů čtverečních.

Je největším z asi sedmdesáti jezer, která se ukrývají pod antarktickým ledovcem. Tato subglaciální jezera jsou izolovány od vnějšího světa po miliony let a představují unikátní ekosystémy, které mohou skrývat dosud neznámé formy života.

Studium těchto jezer je klíčové pro pochopení adaptability života v extrémních podmínkách a pro hledání života mimo Zemi.

Navzdory nehostinným podmínkám je Antarktida centrem mezinárodního vědeckého výzkumu. 80 výzkumných stanic rozmístilo po kontinentu Antarktidy 30 různých zemí světa.

V letních měsících tu žijí zhruba čtyři tisíce lidí, během dlouhých krutých zim je to jen tisícovka. Roku 1979 se v Antarktidě narodil první člověk, Emile Marco Palma. Od této chvíle se tu narodilo pouze dalších deset lidí.

Tyto lidské stopy v ledové pustině svědčí o neochvějné touze člověka po poznání a průzkumu. Až −20 stupňů Celsia může mít voda v Hlubokém jezeře (Deep Lake) v Antarktidě. To je tak slané, že ani tehdy nezamrzne. To ukazuje na extrémní chemické složení některých antarktických jezer.

3794 metrů nad hladinu moře ční vrchol jediné aktivní sopky Antarktidy. Hora Erebus je nejjižnější nejaktivnější sopkou na světě. Jinak jsou na Rossově ostrově ještě další tři sopky, ovšem nečinné.

Erebus je nepřetržitě aktivní od roku 1972 a v okolí jsou lávová jezera, která zadržují tekuté magma. Tato vulkanická aktivita pod ledem je dalším důkazem geologické dynamiky kontinentu. Antarktida není jen statickým ledovým kolosem, ale živým a měnícím se místem.

Navzdory všudypřítomnému ledu a mrazu, je Antarktida domovem rozmanitého života. 9 tisíc druhů zvířat napočítali vědci v Antarktidě.

Patří mezi ně i 46 druhů ptáků, deset druhů kytovců včetně kosatek a keporkaků, šest druhů tuleňů a sedm druhů antarktických tučňáků. 235 druhů živočichů obývá také antarktické oceány. Výčet je pestrý – od bahenních červů po mořské okurky, plže a mořské ptáky.

A výzkumníci stále objevují další. Přes 1000 druhů rostlin skrývá Antarktida. Jsou tu ale pouze dva druhy kvetoucích rostlin, žádné stromy a keře. Roste tu však více než 1000 druhů hub, 700 druhů řas a 20 druhů makroplísní.

Také zhruba 100 druhů mechů a 300 až 400 druhů lišejníků. Tyto organismy se dokonale přizpůsobily drsným podmínkám a tvoří unikátní potravní řetězce. 8 druhů tučňáků z celkem 17, které jsou známy na Zemi, obývá Antarktidu.

Zcela doma jsou tu ale jen dva, tučňák císařský a kroužkový, kteří také hnízdí po celém kontinentu.

Zima v Antarktidě je synonymem pro mráz. −40 až −70 stupňů Celsia jsou průměrné teploty ve vnitrozemí v zimě (červenec). Východní Antarktida je obecně chladnější. −89.2 stupně Celsia naměřili v Antarktidě vědci v roce 1983 na ruské základně Vostok.

Jde o vůbec nejnižší teplotu na světě. Ještě mnohem nižší hodnoty v přibližně stejné oblasti naměřily satelity. V roce 2010 −94.7 °C, během let 2004 až 2016 teplotu −98.6 °C a nižší. Oficiálně to ale nelze uznat kvůli možným nepřesnostem satelitních měření.

Tyto teploty jsou pro člověka smrtelné bez speciálního vybavení. Historie Antarktidy je také fascinující. Před 46 milionů let se na Antarktidě objevil led a je tu nepřetržitě přes 14 milionů let, tedy déle, než se předpokládalo.

Nicméně, před 53 miliony let Antarktida vypadala úplně jinak. Břehy lemovaly palmy a teplota se pohybovala v průměru kolem 20 °C. Tento drastický klimatický posun je důležitým připomenutím dynamiky Země a dopadů klimatických změn.

Antarktida je kontinentem, který neustále překvapuje a fascinuje. Je to místo, kde se setkáváme s extrémy, které posouvají naše chápání života a planety.

Její ochrana a výzkum jsou klíčové pro pochopení globálních klimatických změn a pro zachování unikátního ekosystému pro budoucí generace.