Všichni chodí oblečení jako z minulých staletí a jezdí v bryčkách. Tak známe členy amišské komunity z četných amerických filmů.

Proč se někteří lidé rozhodnou v dnešní době, plné supermoderních vymožeností, žít jako v dávných časech a příliš se nestýkat s okolním světem? A co vlastně takový život obnáší?

Amišové (v češtině také Amenité) vznikli v Evropě na konci 17. století. Jde o členy anabaptistické církve, kteří nesouhlasili s její doktrínou a rozhodli si udělat věci po svém. Tito rebelové se vydají za oceán, aby tam našli náboženskou svobodu a klid.

Jejich životní styl je jednoduchý, založený na skromnosti a souladu s přírodou.

Tak to zůstává i do dnešních dnů, přestože se v průběhu času od původního společenství oddělily některé frakce, vyznávající liberálnější styl života, tedy mohou například používat elektřinu nebo řídit auto.

Rodina, práce, Bůh

Amišové patří k nejrychleji rostoucím populacím, protože odmítají antikoncepci. I když je dítě narozeno a vyrůstá v amišské komunitě, členství v církvi začíná až v dospělosti a to křtem, který probíhá obvykle ve věku 16 až 23 let.

Církevní okrsky mají 30 až 40 rodin a bohoslužby se konají každou druhou neděli v domě či stodole některého z členů. Náboženství hraje v každodenním životě Amišů ústřední úlohu.

Pokřtění členové jsou zcela oddáni církevním pravidlům a pokud někdo proti nim spáchá přestupek, pak se mu ostatní členové vyhýbají, dokud nedojde k pokání, odpuštění a nového plného přijetí do společenství. Stejně tak jsou pro členy komunity důležité rodinné svazky.

Bez hádek a vojny

Amišové se nerozvádějí, mají průměrně 5 až 8 dětí. Ty chodí do jednotřídních škol, provozovaných v rámci komunity. Formální vzdělání mohou ukončit po osmi letech docházky, tedy ve 14 letech.

Tato zákonem uznaná výjimka je povolena proto, aby se poté mohli vzdělávat v praktických dovednostech, které budou ve svém prostém a na přírodě závislém způsobu života potřebovat.

Mladí muži nejsou povinni absolvovat vojenskou službu, protože Amišové vyznávají politiku absolutního pacifismu a vždy raději ustoupí.

I když se na ty, kteří opustí amišskou komunitu, pohlíží jako na zrádce a je zakázáno s nimi komunikovat, mladí lidé ve věku 16 let dostávají možnost se rozhodnout, zda chtějí dále žít v tomto specifickém světě anebo odejít a prožít svůj život moderním způsobem. Mohou za tímto účelem dočasně opustit komunitu.

Vzájemná pomoc a spolupráce

Každá rodina má své vlastní hospodářství, pole většinou obdělávají ručně anebo za pomoci koní. Některé okrsky povolují užívání strojů pod podmínkou, že jsou nejsou poháněny elektřinou, většinou se používá dieselový generátor.

Své zemědělské či jiné produkty mohou Amišové prodávat i mimo svou komunitu. Zakázána je v domě nejen elektřina, ale i telefon. Místo aut používají vůz tažený koňmi.

Ženy nosí jednoduché dlouhé šaty, jejich protějšky kalhoty, jednobarevnou košili a na hlavě klobouk, ženatí muži mají vždy plnovous. Život v komunitě se řídí vlastním souborem předpisů (tzv.

Ordnung), který má rozdílné zvyky a pravidla, někde je tvrdší, jinde liberálnější. Členové komunity však mezi sebou spolupracují, navzájem se podporují a hovoří spolu jazykem, který vychází ze staroněmeckého dialektu. S okolním světem komunikují anglicky a jeho příslušníkům říkají Angličané.