Jsou krásné, ale smrtící. Masožravé rostliny jsou vskutku úchvatné unikáty, jejich pěstování je napříč populací stále oblíbenější. Mýty ohledně jejich složitého „krmení“ byly vyvráceny, a navíc je péče o ně mnohdy snadnější než o běžné pokojové rostliny.

Brokchínie úzká

Stejně jako tento druh i ostatní z rodu brocchinií patří mezi endemity Guayanské vysočiny v Jižní Americe. Brokchínie úzká (Brocchinia reducta) loví pasivně, je jednou z mála jednoděložných masožravých rostlin.

V trubici rostliny se usazuje dešťová voda, která spolu s voskovitým povlakem na listech vytváří past. Většinu trávicích procesů přebírají v nálevu žijící bakterie.

Bublinatka obecná

Vytrvalá vodní rostlina, která je zcela bez kořenů a ve vodě splývá, se jmenuje bublinatka obecná (Utricularia vulgaris).

V poslední době téměř vymizela z celého území České republiky, především z důvodu svodu odpadních vod, chovu ryb a vysušováním přirozených stanovišť.

Rosnatka okrouhlolistá

Rostlinu je možné nalézt prakticky v celé severní Evropě, v Severní Americe, Japonsku, na Sibiři, ale i jinde. Zajímavostí je, že rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) byla v Německu v roce 1992 vyhlášena rostlinou roku.

Hmyz je rosnatkou přitahován její jasně červenou barvou a lepkavými kapkami sladké šťávy, které kompletně pokrývají její listy.

Láčkovice australská

Láčkovice australská (Cephalotus follicularis) je jediným zástupcem svého druhu, často ve volné přírodě tvoří kolonie a je velmi vytrvalá, vyhledává vlhká stinná místa, převážně ve vysoké trávě, případně v drobném křoví, s rašelino-písčitou půdou.

Rostlina byla objevena během expedice Archibalda Menziese (1754-1842) v roce 1791, ale teprve v roce 1806 získala své latinské jméno.

Darlingtonie kalifornská

Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica) je v přírodě vytrvalá a dosahuje výšky až 90 centimetrů. Hmyz je lákán sladkým nektarem k ústí láčky, hlavice je prosvětlená a nastiňuje iluzi volného prostoru.

Jakmile se však například moucha nebo mravenec při olizování sladkého nektaru dostane příliš daleko do nitra hlavice, cesta zpět je přes četné chloupky velice nesnadná.

Láčkovka baňatá

Masožravka původem z Filipín je láčkovka baňatá (Nepenthes alata). Biologové v nedávné době zjistili, že láčky obsahují řadu enzymů, které umožňují trávení kořisti. Zajímavý byl objev, že láčkovka baňatá je vybavená i řadou proteinů, které brzdí růst bakterií.

Tyto látky při dlouhém trávicím procesu zabraňují hnití a teoreticky by mohly být velmi zajímavé pro farmaceutický průmysl.

Mucholapka podivná

Jako jediná suchozemská masožravá rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Mucholapka je pro pěstování jedním z nejméně náročných druhů masožravých rostlin.

V případě pěstování v pokojových podmínkách je zapotřebí krmení hmyzem. Během vegetačního období stačí rostlině pár much nebo malých slimáků.

Tučnice obecná

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) patří mezi příležitostné masožravé rostliny. „Pojídáním“ hmyzu doplňuje především dusík. Nestravitelné díly, např. křídla či krovky, zůstanou přilepeny na listu. Tučnice se v lidovém léčitelství využívala tradičně jako léčivka.

Špirlice nachová

Špirlice nachová (Sarracenia purpurea) se vyskytuje pouze v Severní Americe. Listy špirlic, které rostou v přízemní růžici, jsou přetvořeny ve vakovité, poléhavé a zespodu se rozšiřující láčky. Jsou zelené s červeným síťováním, na plném slunci nachově červené. Ústí pokrývá nektar, který láká hmyz.

Láčkovka rádža

Zřejmě „nejděsivější“ masožravou rostlinou je láčkovka rádža (Nepenthes rajah). Může mít i šest metrů na výšku, roste pouze na ostrově Borneo a je schopna pozřít i hlodavce.

Vědci při zkoumání těchto rostlin našli v jejím vaku nejrůznější ještěrky, drobné obratlovce nebo právě i ostatky hlodavců.