Panda velká je novodobým symbolem ochrany přírody. Roztomile vyhlížející tvor však není tak nevinný, jak se na první pohled zdá, původem je totiž čistokrevná šelma. Její jídelníček přesto výhradně – až z 99 % – tvoří rostliny, především pak bambus. Co stálo za tím, že se z aktivního všežravce stal vegetarián?
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) z čeledi medvěďovití (Ursidae) v současnosti obývá pouze jednu jedinou oblast, a to jižní část střední Číny.
Není se tak čemu divit, že se od 2. poloviny 20. století stala národním symbolem Číny a je také vyobrazena na čínských zlatých mincích.
Vyskytuje se v šesti izolovaných horských oblastech (Min-šan, Čchin-ling, Čchiung-laj, Liang-šan, Dasiang-ling a Siao-siang-ling) v provinciích Kan-su, Šen-si a zejména S-čchuan (Sečuán).
Bambus, bambus a zase bambus
Černobílá panda si denně pochutná až na 15 kilogramech bambusu. Když se ale podíváme do doby před 7 miliony let, nalezneme živočicha, který byl velikým predátorem, jenž neváhal si pochutnat na ptáčatech, drobných hlodavcích či na mršině. Co zapříčinilo tuto rozpolcenost?
Předpoklady, že střevní bakterie pomáhají pandě s trávením bambusu, byly podle všeho mylné – bakterie nejsou u ní nijak nápomocné, jak poznamenávají zoologové.
Býložravci obvykle mívají velmi dlouhá střeva – desetkrát, dokonce i dvacetkrát delší než tělo -, zatímco trávicí trakt pandy je krátký, zhruba tak čtyřikrát delší než tělo.
Bakterie v těle býložravce obvykle rozkládají složitý nestravitelný cukr celulózu na molekuly dobře stravitelných jednoduchých sacharidů. „Armáda“ mikrobů tak výrazně usnadňující trávení.
U pandy je to však jiné, její žaludek je jednoduchý, postrádá slepé střevo a její tlusté střevo dosahuje velikosti pouhých 10 centimetrů.
„Na základě analýzy střevního spektra enzymů jsme zjistili, že většina střevních bakterií pandy je reprezentována druhy typickými pro masožravce – bakterie Escherichia, Shigella a Streptococcus.
Pandí vnitřnosti se tak mohou jevit jako útroby šelmy živící se masem.
Maso by pandě zřejmě vyhovovalo i více, bambus jí totiž projde tělem za asi 8 hodin, z toho organismus přijme zhruba pětinu z celkové hmotnosti zkonzumované stravy, ostatní vyjde ven z těla nestrávené.
Při tomto detailním náhledu tak strava bambusem postrádá jakoukoliv účinnost,“ říká Hou Rong, ředitel výzkumného a chovného střediska v Čcheng-tu.
Když není chuť…
K tomu, aby si panda pochutnala na masité stravě, postrádá dané chuťové receptory. Jak je to možné?
Odborníci se zaměřili na čtení pandího genomu a zjistili, že s tím, jak předci dnešních pand přešli na rostlinnou stravu, přišli o gen Tas1r1, podle něhož se utváří bílkovina, jejímž prostřednictvím vnímají buňky jazyka chuť označovanou jako umami.
A právě deaktivací umami přestaly mít pandy chuť na maso, a tak jim ani tato složka jídelníčku dnes nechybí. Specifikem pandí mikroflóry jsou bakterie rodu Clostridium, ty vynikají speciálními geny, které genetici nikde jinde neidentifikovali.
Díky nim mohou bakterie vyrábět enzymy, jež rozloží alespoň malé množství složitých cukrů bambusu. To pandě bohatě stačí, aby jí to zásobovalo energií potřebnou k přežití.
