Do roku 1930 je to s planetami Sluneční soustavy stejné jako dnes. Je jich osm! U té poslední, Neptunu, však vědci již od druhé poloviny 19. století pozorují podivné odchylky v dráze. Co je způsobuje? Nějaké neznámé těleso?
Klidně spát nemůže především americký astronom Percival Lowell (1855-1916), známý svou vírou v civilizaci na Marsu. „Já tu devátou planetu najdu!“ vezme si do hlavy a ve své soukromé hvězdárně v Arizoně se pustí do snímkování Neptunova oběhu.
Poté se snaží polohu „planety X“ vypočítat. Ovšem když roky práce výsledky nepřináší, zoufalého a vyčerpaného ho v listopadu 1916 raní mrtvice.
Hvězdárny se naštěstí ujímají Lowellův bratr a synovec. Kupují lepší zařízení a v lednu 1929 přizvou na pomoc 23letého zapáleného samouka Clyda Tombaugha (1906-1997). Tomu trvá úkol přibližně rok.
18. února 1930 si při porovnání snímků všimne slabého jasu a 13. března, v den 75. výročí Lowellových narozenin, už se vše jasné. Planet máme devět!
Vládce podsvětí
Jak se ta nová bude jmenovat? Návrhy přicházejí z celého světa. Vdova po Lowellovi navrhuje Zeus nebo Lowell, často padají mytologická jména jako Minerva nebo Hercules. Většina z nich už je ale přiřazena asteroidům.
V Anglii, v Oxfordu, mezitím čte o objevu nové planety knihovník Falconer Madan (1851-1935) své jedenáctileté vnučce Venetii Burneové (1918-2009). „Mohla by se jmenovat Pluto“, vzpomene si Venetia na římského vládce podsvětí, boha Plutona.
Pomocí kouzelné čapky dokázal být neviditelný, stejně jako se nám dosud skrývala i dlouho hledaná planeta.
Dědeček posílá návrh telegrafem do USA a Tombaughovi se zalíbí. I proto, že počáteční písmena tvoří iniciály Percivala Lowella. V květnu 1930 je planeta pokřtěna.
Nový obr? Spíš paleček
„Planeta s takovou silou, že hýbe s dráhou Neptunu, musí být větší než Země!“ myslí si zpočátku astronomové. Jenže něco tu nehraje.
Malá jasnost ukazuje na velmi malé rozměry, a aby dokázala taková miniplaneta působit tak velkou gravitační silou, musela by mít absurdní hustotu.
Když je roku 1978 objeven Plutův měsíc Charón a dá se vypočíst hmotnost celé soustavy, domněnky se potvrdí. Pluto váží asi jen jako pětina Měsíce a pouhé 2 tisíciny Země! Za odchylkami v dráze Neptunu tedy nevězí – samo by nic takového rozhodně nedokázalo. Ale kdyby jich bylo víc?
Když jsou v 90. letech skutečně nacházena další, podobně velká tělesa, která za dráhou Neptunu tvoří tzv. Kuiperův pás, vědcům už to nedá. „Nepodobá se Pluto spíše těmto objektům? A pokud ano – má vůbec smysl ho nazývat planetou?“
Dilema rozsekne planetka Eris, objevená roku 2003. Je větší než Pluto!
A zbylo jich zas jen 8…
Návrh počet planet zvýšit neprošel. Přesně před 15 lety, 24. srpna roku 2006, je po bouřlivých debatách kapacit z celého světa na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Praze osud kontroverzní planety zpečetěn: „Pluto bude ze seznamu planet vyřazeno!“
Ocitá se v katalogu planetek a transneptunických těles a je mu přiděleno číslo 134340. Astronomové stanovují pro planety novou definici:
Musí obíhat kolem Slunce, mít dostatečnou hmotnost, aby působením své gravitace získala kulovitý tvar, nesmí být satelitem jiné planety a musí být natolik dominantní, že vyčistí své okolí od všech podobných těles.
Pro objekty, které nesplňují právě poslední podmínku, vzniká nová kategorie – trpasličí planety.
Kromě Pluta do ní patří Makemake, Eris a Haumea, objevené na počátku 21. století v Kuiperově pásu, a již 200 let známá planetka Ceres obíhající mezi Marsem a Jupiterem.
A aby to Plutu nebylo líto, skupina trpasličích planet za Neptunem je označena jako plutoidy.
