Středověk se běžně považuje za období plné nouze, příšerného jídla a všudypřítomné špíny. V této temné éře však vzniknou jedny z nejpodivnějších a přitom nejoriginálnějších trendů v lidské historii.

Jen tehdy totiž můžete odsoudit zvíře do vězení, sníst kohouta v helmě anebo se dopředu podle příručky naučit, jak správně umírat!

I tehdy muži a ženy podléhají módním trendům. Jedním z nich jsou dlouhé špičaté boty. Evropa s nimi koketuje zhruba od 13. století a i když jsou obecně vyhrazeny spíše šlechtě, nosí je každý, kdo si může dovolit si podobnou obuv pořídit.

Libují si v nich zejména muži a přehánějí to s jejich délkou natolik, že špičky musí být vycpány, aby se nekroutily. Používá se k tomu kde co: například mech, vlna a dokonce i lidské vlasy.

Pokud zmiňujeme vlasy, pak ženy raného středověku je sčesávají ze svého čela, které je tehdy považováno za dominantní rys obličeje.

A nezůstávají jen u toho, mnohé z nich si vlasy nad čelem dokonce vytrhají, aby dosáhly dokonale oválné linie a zbaví se i svých řas a obočí, aby neodpoutávaly pozornost od jejich pečlivě pěstěné koruny krásy.

Tajemství šéfkuchaře

Přestože se obě pohlaví snaží, aby upoutaly pozornost, je tehdy manželství z lásky spíše výjimkou. Zejména ve vyšších kruzích jde o dopředu dohodnutou záležitost, která má co do činění s majetkem. Svatební hostiny však musí být opravdu vydařenou událostí!

Zatímco chudí lidé jedí nuzné a neustále se opakující pokrmy, u bohatých vrstev se na stole objevuje tolik druhů zvířat, že už jsou jimi přesyceni a tak jsou jejich kuchaři nuceni vymýšlet pro pobavení panstva originálnější lahůdky.

Když nestačí labuť ani bobří ocas, musí osazenstvo kuchyně zapojit fantazii. Oblíbenou delikatesou se stává například „kohout s helmou“.

Jde o kohouta, upraveného vcelku, který je přišitý k pečenému seleti, aby vypadal jako jezdec a na jeho hlavu je připevněna imitace helmy.

Ve jménu spravedlnosti

Manželství s sebou přináší mnohá úskalí a některé tehdejší metody řešení sporů jsou skutečně hodně netradiční. Historikové objevili starý německý spis, který této souvislosti popisuje skutečnou bitvu.

Manželka nemusí stanout jako soupeřka proti svému muži, ale může si vybrat někoho, kdo za ni tento zvláštní soud vybojuje.

Pokud se však rozhodne zúčastnit se bitvy osobně, ve snaze o vyrovnání sil stojí muž do pasu ve vykopané díře a jako zbraň má k dispozici jen hůl. Žena se postaví na okraj jámy s těžkým kamenem, zabaleným do látky.

Soud bojem je ve středověku poměrně často používanou metodou a to samozřejmě i mimo manželské spory. Ještě bizarnější je jiný způsob, jak dosáhnout spravedlnosti.

Stejně jako lidé jsou v případě podezření z porušení zákona souzeny všechny druhy zvířat, od dobytka až po hmyz.

Jak správně umřít

Zdaleka nejčastěji jsou obviněna prasata a to od poranění části těla hospodáře až po sežrání dětí. Většina z nich je shledána vinnými a odsouzena k smrti. V roce 1474 je kohout potrestán ze zločinu snesení vejce.

Krysy jsou pohnány před soudní tribunál, kde žaloba žádá, aby jim soud uložil povinnost opustit areál, kde působí neplechu. Zatímco před soudem se odehrávají skutečné bitvy, smrt má být přijímána klidně.

Na přelomu středověku a renesance v 15. století dokonce vyjdou dva spisy s názvem Ars Moriendi (Umění umírat), které jsou určitým protokolem, nabízejícím rady, jak se správně rozloučit s pozemským životem.

Popisují pravidla pro umírajícího i pro jeho blízké a přátele okolo smrtelné postele.

Život v ušaté čepici

Být středověkým šaškem se může zdát jako nezáviděníhodné povolání, koneckonců jejich klobouky mají připomínat oslí uši. Těmto vtipálkům však náleží také jedinečná privilegia.

Mají právo říkat, co chtějí, aniž by za to mohli být hnáni k odpovědnosti, protože jejich slova jsou podle tehdejších zákonů považována za legraci.

Mohou tak využít své imunity a kromě drsného vtipkování na účet kohokoliv také vyjádřit své politické názory v době, kdy je to přísně zakázáno a vydávat vše za žert.