Všichni známe malé domácí mravence, kterých je všude spousta, nejsou to zrovna vítaní společníci. Děti je ale mají rády především díky knížkám o Ferdovi mravencovi. Mravenčích druhů je mnohem více, než by se mohlo zdát.

Dělí se nejen podle místa výskytu, ale také podle struktury těla nebo podle jejich chování.

Některé druhy se dokonce vyvíjejí směrem k větší specializaci, což je ostatně v přírodě velmi běžné.

Pokud si to ale situace žádá, dokážou se bez problémů vrátit ke starší, tedy méně specializované podobě, jež jim bude pro jejich životní potřeby sloužit mnohem lépe.

Želví mravenci

Jako tzv. želví mravenci jsou označováni příslušníci z rodu Cephalotes. Tito mravenci žijí na stromech, zde se jim totiž daří využívat jejich netypicky tvarované hlavy. Svůj název dostali podle nich, protože připomínají tvar želvy.

Hlavy slouží zejména k blokaci přístupové cesty do jejich obydlí. Mají vlastně obdobnou funkci jako například dveře nebo nějaké zátarasy. Co jeden mravenec, to odlišný tvar hlavy, mohou být kulaté, čtvercové či oválné.

Jde to i opačným směrem

Myrmekologové, odborníci na mravence, se zabývali podrobným studiem tohoto druhu a sledovali, jakým způsobem se jejich tvar hlavy vyvíjel. Díky tomu se jim podařilo prokázat, že evoluce si umí poradit i s těmi schopnosti, které zmizely.

Daniel Kronauer, jenž mravence pozoroval, podotkl, že podle běžných předpokladů by se zdálo, že jakmile se nějaký druh specializuje, tak už v této specializaci zůstane.

„Želví mravenci jsou však zajímavým případem velmi dynamické evoluce, která probíhá jak směrem vpřed, tak i zpět,“ dodal.

Někdy je velká hlava k užitku

Želví mravenci dostali do vínku mnoho specializací, mezi nimiž jsou i takové, jež je vybavují pro plnění nejrůznějších rolí.

Jelikož jsou mravenci sociálním hmyzem, tedy že žijí v koloniích podobně jako například včely, tak se dělí na královny, vojáky, dělníky a další.

Konkrétně vojákům byla přírodou nadělena veliká hlava, kterou mohou v případě nebezpečí efektivně využívat jako štít.

Na základě výzkumu odborníků, kteří se na tuto jejich specializaci zaměřili, bylo zjištěno, že se hlavy nejmenších a největších mravenců mohou velikostně lišit až čtyřnásobně.

„Abych to lidem přiblížil víc, tak jim říkám, že ten nejmenší mravenec by si mohl stoupnout na hlavu toho největšího,“ popsal hlavní autor studie Scott Powell z Univerzity George Washingtona.

Jednotlivé hlavy se rovněž odlišují i podle toho, jaké tunely daný druh využívá. Tunely totiž nehloubí samotní mravenci, těžkou práci oddře dřevokazný hmyz, jež si vytvoří cestičky, které mravenci následně obsadí a přemění je tak, aby byly obyvatelné.