Hypatia to nemá jednoduché. První historicky známou matematičku, žijící v Alexandrii, její žáci uznávají jako vynikající učitelku matematiky a filozofie. Jenže křesťanům je její dílo proti mysli.

Ona sama přitom proti křesťanské víře nevystupuje, jenom pokračuje v tradici antických filozofů. Názory, které vykládá svým alexandrijským studentům, nejsou v rozporu s populární vírou.

„Vdala jsem za pravdu,“ říká Hypatia (355–415), žena, která odmítá všechny mužské nápadníky, kteří se ucházejí o její ruku. Místo po boku manžela vymění za oddanost filozofii a vědě. Možná právě tímhle vyprovokuje křesťany proti sobě.

Ztělesnění ďábla

Není jí nic platné, že si jejích vědomostí váží například biskup Synesios z Kyrenaiky (asi 370–asi 413) a že se přátelí s alexandrijským prefektem Orestem. Styky na vysokých místech jí proti nepřátelům nepomohou.

V Alexandrii se roku 412 stane biskupem jistý Cyril (asi 376–444). Fanatický křesťan nemůže překousnout, že filozofka dává přednost zdravému rozumu před slepou vírou. Cyril chce ze svého města vyhnat všechny pohany. Mezi ně patří i Hypatia.

„Je ztělesněním ďábla,“ nechá se slyšet Cyril. Plánuje její smrt.

Zohavenou mrtvolu spálí

Je březnový den roku 415, když nic netušící Hypatii přepadne tlupa křesťanů. Táhnou ji ke kostelu zvanému Caesareum. Tam ji svlečou.

„Roztrhali její šaty a vlekli ji ulicemi města, až zemřela,“ popisuje její krutý konec egyptský biskup Jan z Nikiů žijící v 7. století. Barvitější svědectví dokonce líčí, jak jí řezali kusy kůže z těla a zohavenou mrtvolu spálili.