Průběh války se otáčí. Začíná se projevovat celkové vyčerpání nacistického Německa a obrovská ekonomická a vojenská síla Spojených států, jejichž letectvo významně zasahuje do bojů nad Evropou. Bombardéry už nemíří hlavně nad Británii, ale stále častěji nad německá města.

Vůbec nejstrašnější nálet v dějinách se odehraje v červenci a srpnu 1943, kdy Spojenci svrhnou tisíce tun bomb na severoněmecký přístav Hamburk. Ve vzniklé ohnivé bouři umírají desítky tisíc lidí a město je de facto srovnáno se zemí.

Na řadě jsou Norimberčané

Tento „tragický úspěch“ spojeneckého letectva je předobrazem toho, co až do konce války čeká německé obyvatele. Luftwaffe zpočátku nedokáže dobře organizované nálety odrážet.

Díky nové technice se však jeho schopnost ničit britské a americké bombardéry rychle zlepšuje. Dokládá to i nechvalně známý nálet na Norimberk.

Obrovské selhání

V noci z 30. na 31. března 1944 rozhodně nejsou ideální podmínky k útoku na německá města. Přes vítr dosahující místy síly vichřice ale vydává velitel Arthur Harris (1892–1984) rozkaz k zahájení náletu na Norimberk.

Do vzduchu míří 782 bombardérů. Jejich piloti jsou plní optimismu. Průběh války se přiklání na stranu Spojenců a Němcům se jen málokdy podaří úspěšně se bránit náletům. Jenže tentokrát je trasa bombardérů zoufale špatně naplánována.

Během průletu dobře bráněným Porúřím se skupině postaví překvapivý počet německých stíhaček a silná protiletadlová obrana. Formace se roztrhají a časový plán se hroutí. Bombardéry nejsou schopné nalézt a označit cíl.

Pumy shodí nakonec jen 512 letadel, většina však vůbec netrefí Norimberk. Výsledek zpackané operace?

94 spojeneckých letadel zničeno, 547 britských a amerických pilotů umírá… Norimberk ale do konce války zasáhne několik dalších náletů, které jej prakticky srovnají se zemí.