Aššurbanipal právě rozdrtil jedno z mnoha povstání. Bojovníci mu přivádějí nejurozenější zajatce a kopanci je nutí pokleknout před krále. Když takto nakládají i s povstaleckým králem, krutý vojevůdce se usměje a sesedá z koně. V ruce svírá obojek a vodítko. V hlavě už má ďábelský plán a baví ho pozorovat strach v protivníkově tváři.
Armáda funguje v Novoasyrské říši jako dobře promazaný stroj. Její vojáci mají k dispozici důmyslné obléhací věže, válečné vozy i kavalerii. Jejich těžkooděnci se dokážou takřka celí chránit zbrojí. Muži zde žijí v militaristickém duchu. Dokážou ale být opravdu tak nemilosrdní, že se jich nepřátelé předem děsí?
Mocenský rozmach
Od Perského zálivu po Egypt a od Anatolie po dnešní Izrael se v 7. století př. n. l. táhne Novoasyrská říše. I přes dílčí úspěchy se dvěma předchozím státním útvarům příliš nedaří. Nejstarší asyrský stát se stává vazalem minntanských sousedů.
Středoasyrská říše sice poráží Babyloňany, ale není schopna čelit útokům Aramejců. Proto se tato velmoc zmenšuje na okolí města Aššúru na území dnešního Iráku. V 9. století př. n. l. ale přichází zlom. Vládce Aššurnasirpal II. (vládl 884 – 858 př. n.
l.) přetváří zemi ve vojenskou říši a po porážce Aramejců jdou Asyřané ještě dál. O století později ovládají Sýrii a Palestinu a v roce 671 př. n. l. završují výboje dobytím Egypta. V čem ale spočívá tajemství jejich triumfu?
Válečné vozy
Byl to asyrský král, kdo vytvořil možná první vojenský stát na světě před Římskou říší, jehož byl vrchním velitelem. Elitou ve výzbroji Asyřanů jsou starověké tanky – válečné vozy. „Používali dva typy vozů:
lehký válečný vůz byl dvoumístný s vozatajem a lučištníkem, těžký válečný vůz vezl čtyřčlennou posádku – vozataje, lučištníka a dva muže, kteří je chránili štíty,“ vysvětluje britský publicista Donald Featherstone (1918–2013).
Posádky vozů se chrání zbrojí, připomínající ušitou vestu, doplněnou kovovými plíšky. K armádě patří i lučištníci, pěší kopiníci, vrhači oštěpů a prakovníci.
Také pěší střelci mají zbroj a v boji postupují chráněni kopiníky s masivními štíty tak velkými, že mohou chránit i více mužů najednou. Asyřané dále posazují jezdce na koně a zavádějí jak jízdní střelce, tak těžkou jízdu, jež nosí zbroj až po kotníky dlouhou.
Protože ale kavalerie postrádá třmeny a sedla, jsou jejich možnosti omezené. Asyrské vojsko se dále pravidelně cvičí a při obléhání používá obléhací věže.
Psychologická válka
K válce ale patří rovněž logistika a organizace. Ke spojení jim slouží kvalitní silnice, propojené strážními stanicemi. Nemají problém rozdělit a přestěhovat bouřící se poddané národy do nejzazších koutů říše, aby zabránili dalším revoltám.
Asyřané až příliš žijí válkou a bojem. Zvěsti o jejich tvrdém zacházení s poraženými je má doslova předcházet. „Byli nesmírně krutí a používali strach jako taktický prvek, “ hodnotí Featherstone. Takový král Aššurbanipal II. (685 – 627 př. n.
l.) je znázorněn na několika uměleckých dílech, jak připevňuje nepřátelským monarchům obojek a vodítko.
Těžko dnes říct, jestli se jedná jen o asyrskou propagandu, nebo zda se vladař inspiroval v akkadském králi Sargonovi, jenž takto podobně naložil s nepřítelem.
