Plesk, plesk, dětské nožky šlapou do bahna. Malý kluk ví, že se děje něco zlého. Nejraději by utekl, ale nemá šanci. S děsem v očích se podívá na kněze, který s ním smýkne na obětní stolec. Dítě vykřikne hrůzou, když se do něj mohutnou silou zaryje nůž.

Rychlým seknutím kněz rozpárá hrudní koš malého kluka. Když zapraskají křehké kosti, sáhne dovnitř a škubnutím vyrve z těla ještě tlukoucí srdce. Horká a sladká krev stříká kolem.

Přichází další oběť.  Jedno, druhé, třetí dítě… Na smrt tu posílají i mláďata lam. Musí si usmířit nebeské vládce. Spojení země s bohy symbolizuje vrcholek na pobřeží dnešního Peru, ze kterého je vidět nedozírná hladina Tichého oceánu.

Vyspělý národ Chimů s úctou zírá za jeho obzor. Věří, že právě tady se setkává s nebeskými bytostmi.

Šok i pro otrlé

Aztékové, Mayové i Inkové, všechny tyto národy praktikují lidské oběti, aby jim bohové zachovali svoji přízeň. Archeology proto nepřekvapí, když se při výkopech v oblastech setkají s jejich ostatky se známkami násilné smrti.

Jenže v roce 2018 zažijí šok i otrlí výzkumníci.

Na severu Peru v oblasti Hunachaco v lokalitě Huanchaquito-Las Llamas u města Trujilo narážejí na kostry 140 dětí s otevřenými hrudními koši – s velkou pravděpodobností kvůli vytržení ještě tlukoucího srdce, a asi 200 mladých lam.

Množstvím malých koster i brutalitou předčí všechno, co dosud viděli. „Nečekal jsem něco takového. Myslím, že tohle se nikde jinde na světě nezachovalo,“ říká fascinovaně antropolog John Verano z Tulanovy univerzity.

Počet obětí překonává všechny dosavadní nálezy a je jasné, že nebohé děti umírají při jediné události.

Potomky pošlou na smrt

Drobné ťápoty dětí ve věku 5‒14 let se otiskují do bahna krátce předtím, než si dojdou k obětním stolci pro smrt.

Všechny se ukrývají v jediné vrstvě, a společně s malými kostmi patří k dalším svědectvím dávného masakru, ke kterému došlo někdy v letech 1400-1450. Ten ale překvapivě nemají na svědomí ani Aztékové, Mayové nebo Inkové, ale zapomenutý národ Chimú.

Podle Gabriela Prieta, šéfa vykopávek v Huanchaquito-Las Llamas, obětují Chimúové pro smír bohů a zajištění dobré úrody to nejcennější co mají, životy svých dětí.

Přichází posel z moře

Chimské království se zrodí na troskách říše Huari, která se rozpadá v období 900-1000. Taycanama, posel mocného panovníka z říše z druhé strany mořem, krátce poté přiráží svůj vor v ústí peruánské řeky Moche.

Žlutým práškem, zřejmě zlatým prachem, ohromí domorodce. Podle legendy před Taycanamou stojí všichni v úžasu.  Když se naučí jejich jazyk, stanoví ho svým vůdcem, zakladatelem říše Chimú. Postaví si nádherný palác a zakládá dynastii chimských králů.

„Asi nikdy se nedozvíme, zda je na tomto mýtu něco pravdy,“ míní italská archeoložka Maria Longhenová, zabývající se dějinami této oblasti.

Udržují si hospodářskou nezávislost

Chimové ovládnou údolí Moche a svoji moc rozšiřují dál. Nechovají se, ale jako mocní dobyvatelé, kteří zničí podmaněné národy. „Vytvořili jakousi konfederaci království, v níž každý člen mohl udržet svoji vlastní identitu,“ vysvětluje Longhenová.

Vykopávky dokazují, že všechna města celého státního útvaru měla určitou hospodářskou nezávislost. Centrálně řeší jenom administrativu.

Především jde o kontrolu zásobování všech měst vodou, životodárnou tekutinou, na které závisí hlavní zdroj obživy celé oblasti – zemědělství. Vybudují systém zavlažovacích kanálů.

Kromě toho chimští muži pravidelně vyjíždějí s loděmi a sítěmi na širé moře lovit ryby a mistrně ovládnou řemesla včetně tkalcovství nebo hrnčířství.