Nadšený sběratel exotických zvířat, pruský král Bedřich Vilém III., si roku 1795 nechává u královského paláce v Postupimi, vzdálené asi 25 kilometrů od Berlína, zbudovat útulek pro své miláčky.

V roce 1822 zapojuje do prací na své chloubě architekty Martina Rabeho (1765–1856) a Petera Lenného (1789–1866), který se specializuje na zahrady. Mají za úkol vybudovat ohrady, domy a klece pro zvířata tak, aby ladily s okolní přírodou.

Zoo zažívá obrovskou expanzi, už v roce 1832 v ní žije 847 zvířat z celkem 96 druhů.

Nadšení nesdílí

Jenže sběratelské nadšení svého otce nesdílí jeho syn, král Bedřich Vilém IV. (1795–1861), a proto už dva roky po otcově smrti klesne početní stav zoo na 507 exemplářů z celkem 65 druhů. Nakonec se král nepříjemného břemene obratně zbaví, když zvířata přenechá berlínské univerzitě a muzeu, které 1. srpna 1844 slavnostně otevírají přímo v Berlíně novou zoo.

Zvěřinec v Postupimi na ostrově se uzavírá.

Bomby padají do výběhů

25. srpna 1940 zaútočí během 2. světové války na Berlín bombardéry anglického letectva RAF. Jako odpověď na koberec spojeneckých bomb nařizuje německý vůdce Adolf Hitler(1889–1945) postavit protiletadlové věže.

Jedno ze tří obranných betonových monster vyroste i v těsné blízkosti berlínské Zoo. Má chránit berlínské vládní budovy a zároveň sloužit jako bunkr pro civilní obyvatele během útoků.

Vybavený komplex

Obranyschopnost vybudovaného kolosu je obrovská. „Komplex byl tak dobře vybavený zásobami a municí, že vojenská posádka věřila, že bez ohledu na to, co se stalo se zbytkem Berlína, by věž u Zoo mohla v případě potřeby vydržet po celý rok,“ píše irský novinář a specialista na vojenskou historii Cornelius Ryan (1920–1974) o posledních dnech bojů v Berlíně v květnu 1945.

Zvířata neuchrání

Věž sice měla chránit civilisty, ale v průběhu své existence (dokončena byla v roce 1941) neochránila bohužel ani zvířata v nedalekých pavilonech. Z celkem 3715 chovaných tvorů jich útoky Spojenců přežilo pouhých 91.