„Přišel jsem do kanceláře a zůstal tam celý boží den. Neviděl jsem však jedinou duši, a proto jsem neměl co dělat,“ poznamená si 7. října 1909 Mansfield Smith-Cumming (1859–1923) na konci svého prvního pracovního dne.
Později bude na tohle klidné bezvětří ještě s láskou vzpomínat.
Potom, co začnou mezi Brity sílit obavy, že jejich země je plná německých špionů a mezinárodní scénu ovládne neklid jako předzvěst budoucího konfliktu, je Úřad tajné služby (Secret Service Bureau) zreorganizován a krátce na to z něj vyrostou dvě tajné větve – domácí výzvědná divize (později MI5) a zahraniční špionážní služba (SIS), brzy známá jako MI6. Přesto, že zkratka MI (Military Intelligence) má naznačovat vojenské záležitosti, ve skutečnosti je roku 1909 položen základní kámen dnešního britského impéria tajných služeb.
C jako Cumming
A to z velké části právě díky Cummingovi, službou v námořnictvu zoceleném, podsaditém chlapíkovi se zálibou v převlecích, který své zprávy podepisuje zeleným inkoustem a pouze počátečním písmenem svého příjmení, tedy – „C“.
A protože konzervativní Britové neradi něco mění, zdědí Cummingovu přezdívku, stejně jako barvu inkoustu, následně každý jeho nástupce.
Spisovatel Ian Fleming (1908–1964), muž, který stvoří suverénně nejslavnějšího agenta MI6 i když fiktivního, pak jen vymění „C“ za „M“.
A nezapomeňte na sperma!
To je ovšem dávno potom, co Cumming vybuduje efektivní výzvědnou službu, která na podzim 1916 zaměstnává už přes tisíc důstojníků po celém světě.
Dávno potom, co dva z nich překazí anarchistickému hnutí atentáty na vysoké představitele Dohody – britského ministra války, ministra zahraničí, italského krále a francouzského prezidenta.
Dávno potom, co Cummingovi muži neuspějí při pokusu zabránit bolševikům v upevňování jejich moci. Dávno potom, co zjistí, že mužské sperma skvěle funguje jako neviditelný inkoust, který mají následně za úkol neustále nosit u sebe v malých kelímcích. A dávno potom, co Cumming 26. července 1919 povýší do šlechtického stavu.
Kde je válka, tam je MI6
Další příležitost vyniknout přinese MI6 druhá světová válka. Těžko by Británie dokázala odolat Hitlerově válečné mašinérii, nebýt tajné služby.
Její newyorská filiálka BSC (Koordinace britské bezpečnosti) se navíc počátkem 40. let úspěšně popasuje s úkolem zatáhnout do války také Američany.
Po jejím skončení ovšem pověst britských špionů pošramotí odhalení „Cambridgeské pětky“, skupiny špionů, která sice oficiálně pracuje pro Velkou Británii, ve skutečnosti ale dlouhá léta donáší sovětské KGB, čímž pošle řadu západních agentů na smrt.
Britové se pak ve snaze vrátit protivníkovi úder vrhnou na přetahování sovětských špionů. Ten zdaleka nejslavnější se jmenuje Oleg Gordijevskij (*1938), muž, který ztratí iluze o sovětském režimu po invazi jeho lidu do Československa.
Mnohými je dokonce označován za vůbec nejcennější zdroj v době studené války. Zatímco doma v Rusku si za to vyslouží trest smrti za velezradu, královna Alžběta II. (*1926) mu věnuje řád sv. Michala a sv. Jiří.
Košíčky místo bomby
V posledních letech zaměstnává MI6 hlavně boj proti terorismu, který se snaží eliminovat všemi možnými prostředky.
V roce 2011 například vymění na webu Al-Káidy návod na bombu za neškodný recept na sladké košíčky podle americké televizní moderátorky Ellen DeGeneresové (*1958). Ne pokaždé jsou ale metody tak bezbolestné.
Před dvěma lety vyjde prostřednictvím britské parlamentní vyšetřovací komise najevo, že se MI6 spolu s kolegy s MI5 po 11. září 2001 podílela na mučení a unášení podezřelých.
