Rudolf II. bývá často označován jako šílený Habsburk nebo blázen na trůnu. I když obecně nebyl dobrým vladařem, České země za jeho panování vzkvétaly. Ne nadarmo se jeho doba nazývá „zlatou“. Ale jakým byl Rudolf člověkem?

Budoucí habsburský panovník a císař Svaté říše římské se narodil v roce 1552 ve Vídni jako třetí dítě Maxmiliána II. a Marie Španělské.

Jeho budoucí zdravotní stav mu předurčili právě jeho rodiče, neboť se jednalo o bratrance a sestřenici, což nebylo v habsburské linii nic neobvyklého. To s sebou neslo riziko demence či jiných poruch.

Španělský dvůr

O jeho dětství příliš mnoho nevíme, první zprávy pocházejí z doby, kdy bylo Rudolfovi šest let a rodiče jej poslali společně s bratrem Arnoštem na španělský královský dvůr k Filipovi II. Tento počin totiž znamenal pro Maxmiliána II. vyjádření nároku na španělské dědictví.

Filip s oběma chlapci jednal takřka jako se svými syny a potenciálními následníky trůnu. Měli dokonce svůj vlastní malý dvůr.

Příprava na kralování

Ve Španělsku se jim dostalo vynikajícího vzdělání, kterému se věnovali pět hodin denně. Učení zahrnovalo výuku jazyků, ale také studium klasické antické literatury, starověkého Řecka a Říma, a především náboženství.

Důležitou součástí vzdělání bylo i cvičení ve stylistické obratnosti. Oba bratři se učili také tanci, jízdě na koni, lovu nebo zápasu. V roce 1571 se vrátili zpátky do Vídně.

Nástup na trůn

Ihned po návratu začal Maxmilián II. připravovat Rudolfa na jeho budoucí státnickou roli. K převzetí moci však ještě potřeboval souhlas stavů, které s osobou Rudolfa neměly problém.

Českou korunu tak získal v roce 1575 a o pouhý měsíc později byl jmenován i římským králem. Velmi brzy poté zemřel Maxmilián II. a Rudolf se chopil vlády jako římský císař.

Nejprve zůstal stejně jako otec ve Vídni, ale zde se velmi zhoršily jeho vztahy s bratrem Matyášem, který po císařském trůnu také toužil.

První výkyvy

Již v prvních letech panování se u něj projevovaly pověstná náladovost a melancholie. I jeho poddaní mu museli filtrovat informace, aby ho něco příliš nerozladilo. V roce 1583 se kvůli hrozícímu vpádu Osmanů přestěhoval strategicky do Prahy.

V tu chvíli se z Prahy stalo císařské město a Pražský hrad sídlem samotného císaře. Od té doby do našeho hlavního města začaly přijíždět davy umělců, vzdělanců, ale také podvodníků.

Velký milovník

Během roku 1597 se zhoršil Rudolfův zdravotní stav. Trpěl nejen depresemi, začaly se u něj projevovat i příznaky syfilidy, což v té době nebylo nic neobvyklého.

O Rudolfovi bylo známo, že během svých manických fází holdoval četným milostným dobrodružstvím, i když měl dlouhá léta milenku – hraběnku Kateřinu Stradovou, s níž zplodil šest nelegitimních potomků. Velmi ho však trápilo, že nemá žádného oficiálního dědice. Na druhou stranu se manželství doslova štítil.

Vražedný syn

Nechvalně proslul jeho první syn, don Julius Caesar d´Austria, který po otci bohužel zdědil jak duševní nemoc, stejně tak i vrozenou syfilidu.

A i když se mu dostalo prvotřídní péče a Rudolf se o něj staral, stal se z něj násilnický deviant se silnými sadistickými sklony, který se neštítil ani vraždit. Když ve svých 23 letech zemřel v internaci a Rudolf pro něj netruchlil.

Vliv temných sil

V té době vyhnal svoje rádce a začal naslouchat hlavně alchymistům a umělcům, přičemž někteří toho velmi využívali. Čím dál častěji dostával záchvaty zuřivosti, při kterých rozbíjel věci a útočil i na služebnictvo.

Papežského vyslance dokonce obvinil ze spiknutí. Rudolf se stále potýkal s depresemi a několikrát se pokusil i o sebevraždu. Nejdříve se chtěl probodnout kordem, poté si rozřezal střepy z rozbitého okna zápěstí, a nakonec se zkusil bodnout dýkou. Vždy ho zachránilo služebnictvo.

Skvostná sbírka

Jeho jediným povyražením se tak stala rozsáhlá umělecká sbírka. Cílem tohoto sběratelství bylo vytvořit encyklopedický obraz světa.

Základ umělecké sbírky pocházel z otcových vídeňských cenností, které Rudolf převezl z Vídně do prostoru Pražského hradu, především do Letohrádku královny Anny. Další část umístil do dokončeného Španělského sálu. Současně pozval do Prahy i umělce, kteří sloužili jeho otci.

Alchymisté na prvním místě

Řada odborníků se dnes domnívá, že mimořádná záliba v hromadění cenných předmětů mohla souviset právě s císařovou s psychickou poruchou, stejně jako náklonnost k okultním vědám.

Tehdy bylo mnoho lidí přesvědčeno, že si panovník hraje s černou magií a spřáhl se s ďáblem. Samotní mystikové se v té době snažili odhalit tajemství přírody. Hlavním úkolem bylo vyrobit zlato, aby císaři pomohli zaplnit jeho prázdnící se pokladnice.

Opravdu měl kámen mudrců?

S alchymií se Rudolf setkal prostřednictvím svého osobního lékaře Tadeáše Hájka z Hájku. Ten podle dobových životopisců vlastnil proslulý kámen mudrců, který dokázala přeměnit jakýkoli kov na zlato, omlazovat i léčit.

Tento fakt měl být potvrzen tím, že se po jeho smrti našlo v laboratoři 84 metrických centů zlata a 60 metráků stříbra, odlitých do cihlových forem menší váhy.

Ožil skutečně Golem?

Ovšem Rudolfovy zájmy sahaly mnohem dál. O tom svědčí i vztah s rabbi Löwem, neboť se velmi zajímal o židovskou kabalu, složitý soubor tajných nauk.

Podle legend společně hovořili o vyrobení umělého člověka, hliněného Golema, kterého podle pověstí rabbi Löw opravdu sestrojil na obranu židovského ghetta před křesťany, kteří ghetto pravidelně napadali. V pohyb se Golem uváděl vložením šému.

Vypráví se, že Golema zničil samotný rabín, neboť ten kvůli včas nevyndanému šému začal rozbíjet vše, co mu přišlo do cesty.

Bratr táhne na Prahu

Protože se Rudolf příliš nevěnoval samotné vládě, měl na trůn stále větší zálusk jeho bratr Matyáš, který v rakouských zemích potlačil selské povstání, což mu zajistilo podporu šlechty, jež se začala odvracet od Rudolfa.

Vše vyvrcholilo Matyášovým tažením na Prahu. Konflikt mezi oběma bratry vyřešil až Libeňský mír, kterým si rozdělili vládu v říši. Zatímco Matyáš získal Moravu, Rakousko a Uhry, Rudolf měl pod kontrolou Čechy, Slezsko a Horní a Dolní Lužici.

Situace využily hlavně české stavy, které svou moc nad Rudolfem uplatnily při vynucení vydání Rudolfova majestátu. Ten zajistil v Českém království svobodu náboženství.

Chatrné zdraví

V té době už se Rudolf potýkal s mnoha nemocemi. Krátce před smrtí se mu udělaly na stehnech vředy, kvůli nimž nemohl ani sedět, a selhávala mu také játra. V posledních dnech začal vykašlávat krev, protože trpěl i tuberkulózou.

Podle některých informací skonal na vodnatelnost. Zajímavé je, že den před smrtí odmítl zpověď a nepřijal ani svátost umírajících, což bylo v té době skandální. Jeho smrtí v roce 1612 skončila tzv. zlatá éra a nastoupila doba tvrdé habsburské rekatolizace.