Kdyby nebylo té osudné kaluže rozbředlého sněhu na ranveji v Mnichově, Manchester United by se velmi pravděpodobně stal o pár měsíců později vítězem fotbalového Poháru mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů.

Rudí ďáblové mají tehdy formu jako hrom. A to hlavně díky manažerovi Mattu Busbymu (1909–1994), který z party mladých neznámých hráčů vybuduje během pár let jeden z nejlepších týmů Evropy. Nízký věkový průměr mu vyslouží přezdívku Busby Babes – Busbyho děti.

Ještě to zkusíme

Na začátku února 1958 udělají další krok k vysněnému vrcholu – postoupí do semifinále Poháru mistrů evropských zemí. O den později – 6. února 1958 nasednou v Bělehradu na letadlo a zamíří domů – do Anglie, kde je za pár dní čeká ligový zápas.

Cesta příjemně plyne a náladu pasažérům nezkazí ani přistání v Mnichově, kde je stroj nucen dotankovat palivo. Pauza trvá asi hodinu, pak dá řídící věž pokyn k odletu. Je nejvyšší čas. Pošmourné mrazivé počasí plné sněhu dlouhým prostojům zrovna nepřeje.

Jenže hned první pokus o start nevyjde. Letoun není schopen nabrat dostatečnou rychlost. Stejně to dopadne i napodruhé. V tu chvíli už nikomu do smíchu není. Cestující jsou z letadla vyhnáni zpět do haly a smiřují se s tím, že v ní budou muset strávit noc.

Jenže pak se ozve pokyn k návratu na palubu. Piloti to ještě zkusí. Potřetí a naposledy.

Nejde to ubrzdit ani vzlétnout

Zpočátku jde všechno hladce. Tachometr už téměř ukazuje rychlost, nutnou ke vzletu, když tu začne ručička náhle klesat. „Motory řvaly, byl čas se odlepit, ale pořád nic.

Pak došlo k nárazu a ztratil jsem vědomí,“ loví z paměti vzpomínky jeden z hráčů Bobby Charlton (*1937). Když se probere, sedí připoutaný k sedadlu, které je zabořené v závěji asi padesát metrů od letadla. Až zpětně se dozvídá, co se vlastně stalo.

Že stroj vjede během vzletu do kaluže rozbředlého sněhu, což ho natolik zpomalí, že nedokáže vyvinout potřebnou vzletovou rychlost. Zároveň ale překoná bod, ve kterém je ještě možné ho ubrzdit. Prorazí plot kolem letiště a narazí do domu se skladištěm paliva.

Hořící peklo přežije 21 lidí. Pro dalších 23 ovšem znamená konečnou. Je mezi nimi i osm mladých hráčů, zářivých nadějí anglické kopané. Další jsou zranění tak vážně, že už nikdy nebudou hrát fotbal.

Jako fénix z popela

Rozbředlý sníh tak prakticky vymaže tým, který se už brzy měl stát tím nejlepším. Trvá deset let, než přeživší manažer Matt Busby na jeho ruinách vybuduje nový fotbalový kolos.

Když v roce 1968 porazí Manchester ve finále Poháru mistrů evropských zemí Benficu Lisabon, je to poprvé a naposledy, kdy lidé vidí Busbyho plakat. Celý svět tehdy s údivem tleská tomu, jak zdevastovaný klub povstává z popela.