Starověká římská říše byla přeborníkem v mnoha odvětvích včetně toho vojenského. Římané si perfektně osvojili taktiku přebírání cizích invencí a jejich dovedení k dokonalosti.

Od Řeků se inspirovali v systému armády, Etruskové stojí za jejich ranými bojovými formacemi, Féničané zase nedobrovolně přispěli ke tvorbě mocného římského loďstva…

Ačkoli Římané přezdívali Středozemnímu moři Mare nostrum, tedy „naše moře“, pro jeho obranu toho zprvu mnoho nedělali. Až do 3. století př. n. l. římské loďstvo prakticky neexistovalo.

Během válek s Féničany, tehdejšími mistry mořeplavby, si Římané s hrůzou uvědomili, že bez řádné flotily nemají na vítězství šanci.

Lodě okopírované od Kartaginců

Začali tedy po vzoru Řeků a Etrusků budovat trirémy, válečné lodě s třemi řadami vesel. Fénické lodě, quinquerémy, které měly ještě o dvě řady vesel více, se naučili stavět až poté, co nalezli jednu ztroskotanou a okopírovali ji.

Na přídě plavidel umisťovali Římané stejně jako před nimi jiné středomořské národy kloun, dlouhý okovaný výstupek, jíž se při správné rychlosti dala nepřátelská loď prorazit a potopit či ukořistit.

Tento klasický způsob však proti Kartagincům nebyl dostatečně efektivní. Římské loďstvo se tak stalo skutečnou hrozbou až poté, co vynalezli corvus, o kterém je řeč níže. Od té doby byly lodě umisťovány především do provincií a do bojů proti pirátům.

Když havran ovládne moře

Římané si moc dobře uvědomovali, že jsou mnohem efektivnější na souši než na moři, proto se snažili námořní souboje co nejvíce přiblížit těm pozemním. Pomohlo jim k tomu důmyslné zařízení, zvané corvus, v překladu „havran“.

To se skládalo z malého, asi sedmimetrového stěžně na přídi a otáčivého můstku se zábradlím u jeho paty, který byl opatřený trojrohým bodcem. Můstek byl upevněný pomocí lan a dal se snadno spustit na palubu nepřátelské lodi, do které se zaryl bodcem.

Díky tomu mohli Římané snadno přeběhnout z jedné lodi na druhou a pobít její posádku. Až corvus pomohl Římanům v ovládnutí Středomoří, jeho použití ale nebylo bezproblémové. Dal se totiž bez starostí použít jen za dobrého počasí a na klidném moři.

Navíc nebyl příliš aerodynamický a lodím ztěžoval plavbu. Římské loďstvo tak bylo i několikrát zdecimováno bouřemi, což se přičítá právě havranům. Kvůli tomu bylo od jeho používání nakonec pomalu opuštěno. To už ale Římané Středomoří bezpěčně ovládali.