„Kéž by nový biskup vstřícněji posuzoval moji žádost,“ přemítá Mlada Přemyslovna, když se v Římě dozví o smrti řezenského biskupa Michaela. Tiše se modlí a jako by Bůh na nebi její přání konečně vyslyšel. Praha se brzy dočká svého prvního biskupa.
Jedním ze čtyř dětí českého přemyslovského knížete Boleslava I. (asi 915‒/972) je i princezna Mlada Přemyslovna (930/935‒994). Cestu životem jí nalinkuje její otec, mimořádně schopný politik.
Svoje dcery využije k politickým hrám. Doubravce Přemyslovně (asi 933/936‒977) předurčí sňatek s polským knížetem Měškem I. (935‒992) z rodu Piastovců, Mlada má zasvětit svoji dráhu Bohu.
Vzdělání stejně jako její sourozenci Boleslav II. (asi 932‒999), Strachkvas a Doubravka získává v klášteře v bavorském Řezně.
Líbezná vzdělaná dáma
Její kariéra ale neskončí tím, že oblékne roucho jeptišky. Čeká ji důležitá cesta do lůna církve.
„Vlastní jeho – Boleslava II – sestrou byla Mlada, panna Bohu zaslíbená, v svatém Písmu vzdělaná, křesťanskému náboženství oddaná, pokorou nadaná, v hovoru líbezná, k chudým a sirotkům štědrá příznivkyně a veškerou poctivostí mravů ozdobená,“ chválí ji kronikář Kosmas (asi 1045-1125). Na jeho pravdomluvnost se musíme spolehnout, protože žádné jiné dobové svědectví nemáme. Žena, kterou letopisec považuje za vzor všech ctností, se na příkaz otce vydává do Říma, kde roku 966 nebo 967 vstoupí do kláštera benediktinek u svaté Anežky. Plní tu důležité poslání.
Chtěl rovnou arcibiskupství?
Zastupuje zde českého panovníka, přesto pokorně poklekne před papežem Janem XIII. (†972). Mezi modlitbami ho poprosí, zda by v její rodné zemi mohlo vzniknout biskupství v Praze. Její žádost je smělá. Ve hře je totiž církevní osamostatnění Čech, které dosud podléhají arcibiskupům v německém Řezně.
Morava už svoji samostatnou církevní správu má od doby arcibiskupa Metoděje až do 20. let 10. století. V případě Moravy se tedy jedná jenom o obnovení nyní neobsazeného úřadu. Možná, že sebevědomý Boleslav I. přemýšlí i o moravském arcibiskupství.
To by ale bylo příliš velké sousto. S tím by Svatý otec nesouhlasil. Proč se na cestu vydává právě Mlada? Kdyby do Říma vyjel její otec nebo bratr, po jejich návratu by už v zemi vládl někdo jiný. Zájemců o pražský přemyslovský stolec se najde vždycky dost.
Přemyslovskou princeznu ale nikdo nepostrádá. Se stejnou misí míří do Říma i polský kníže Měšek I. Má větší štěstí. Papežské svolení ke vzniku biskupství dostane hned. Roku 968 se funkce biskupa v diecézi v polské Poznani ujímá Jordan (†982/984).
Biskup přijde o zisky
„Je to žena pevná ve své víře,“ oceňuje sice papež Mladino zaujetí, ale Přemyslovna má těžší úkol než polská delegace. Přitom se ale nedá říci, že by si jako diplomatka vedla špatně.
Svatý otec Jan XIII. projevuje ke zbožné ženě sympatie, jenže jde o složitější politickou hru. Řezenský biskup Michael (†972) zuby nehty brání vzniku nového pražského biskupství. Čechy spadají do jeho církevní správy a on z nich má nemalé příjmy.
O ty by samozřejmě vznikem pražské diecéze přišel. Je proto neoblomný a jednání uváznou na mrtvém bodě. Vstupuje do nich také římský císař Ota I. Veliký (912‒973).
Zřízení biskupství sice podporuje, ale rád by ho začlenil pod nově vzniklé magdeburské arcibiskupství. Papežovi se ale tenhle návrh příliš nelíbí ‒ jde o mladé arcibiskupství zřízené spíše pro misie. Mlada se zatím v benediktinském klášteře u sv.
Anežky věnuje modlitbám. „Trpělivost, svatí také byli trpěliví,“ šeptá si ve chvílích, kdy se jí zdá, že jednání nevedou k ničemu.
Smrt uspíší jednání
Naštěstí Michael v roce 972 umírá. Jeho nástupce nový řezenský biskup Wolfgang (kolem 924‒994) je mnohem velkorysejší. Souhlasí, že se pražská diecéze může vyčlenit z té jeho. Přemyslovská diplomatka slaví vítězství.
Cestě ke zřízení biskupství už teď nic nebrání. Jan XIII. Mladu vysvětí jako abatyši s novým řádovým jménem Marie a předá jí řeholi svatého Benedikta. Z jednání s papežem si Přemyslovna odnáší bohaté zkušenosti.
Kulturní prostředí Říma na ni mimořádně zapůsobí.
Zdrží se tu zřejmě ještě na svatbu císaře Oty II. (955‒983) s byzantskou princeznou Theofano (955/960‒991), která se koná 14. dubna 972. Její triumfální návrat líčí Kosmas: „Aby přinesla do země české mnišskou řeholi, jela do drahé vlasti se svým průvodem velmi potěšeným.“ Do Čech přijede asi v zimě roku 972, kdy už na trůně sedí její bratr Boleslav II.
Zdržení kvůli tahanicím
Papežský příslib zřízení biskupství pro Čechy se změní v realitu v březnu 973 na říšském sněmu v Quedlinburgu. Prvním pražským biskupem se má stát Sas Dětmar (†982), který Čechy dobře zná. Nakonec se ale všechno zdrží.
Boleslav II. totiž podporuje bavorského vévodu Jindřicha II. Svárlivého (951‒995) proti císaři Otovi II. A Oto musí jako říšský panovník se vznikem biskupství souhlasit.
Konečně se situace uklidní a řezenský biskup dostane i náhradu za ztráty způsobené vznikem pražské diecéze. „Nové biskupství nebude včleněno do metropole magdeburské (jak by si přál císař), ale nezůstane ani v metropoli salcburské (kam dosud jako součást diecéze řezenské Čechy náležely), aby nevzrostla moc vévodů bavorský (jejichž pomě k císařům z rodu saského byl napjatý),“ vysvětluje český historik Jaroslav Kadlec (1911‒2004).
Nová diecéze se stává součástí mohučské arcidiecéze, kde papež uplatňuje silný vliv. K Dětmarově vysvěcení dojde až v roce 976, kdy se ujímá svého pražského úřadu. Na olomouckém biskupském stolci se prameny zmiňují o jistém Vratislavovi.
