Jedním z nejznámějších zástupců technologicky pokročilých německých zbraní byla střela V-1 Vergeltungswaffe, známá též pod označením Fieseler Fi 103. Jednalo se o celokovovou neřízenou střelu s plochou dráhou letu, se kterou Němci během války terorizovali především britská města.

V roce 1940 byla německá armáda na vrcholu své moci a vývoj nových zbraní se odsunul do ústraní.

Na důležitosti znovu nabyl ve chvíli, kdy byla německá Luftwaffe poražena piloty RAF a Adolf Hitler (1889–1945) byl nucen zrušit operaci Lvoun čili plánovanou invazi do Velké Británie.

Němci pochopili, že válka není ani zdaleka u konce a vývoj nových zbraní se znovu rozjel na plné obrátky.

V tu chvíli se začala psát historie střel V-1. Zhruba v polovině roku 1942 vznikly první prototypy střely a na Štědrý den téhož roku vzlétla její první verze. Po úspěšném testu vydal vůdce rozkaz k zahájení sériové výroby.

Střela startovala z 55 metrů dlouhé rampy a bezprostředně po vzletu dosahovala rychlosti 320 km/h. Jakmile se zapojil i pulzační reaktivní motor nad trupem, zrychlil se stroj až na 565 km/h.

Vyděšení Britové

Výška letu se pohybovala v širokém rozmezí 300 až 2000 metrů. Po dosažení navolené délky letu (měřené vrtulkou na přídi) se uzavřel přívod paliva, zablokovala se kormidla a střela zamířila k zemi.

Tam vykonala dílo zkázy bojovou hlavicí o hmotnosti 845 kilogramů. Britové brzy začali střelám přezdívat „bzučící bomba“ protože pulzační motor vydával už na dálku charakteristický zvuk.

V průběhu války mohli Britové tento nenápadný zvuk slyšet asi desettisíckrát!To byla zhruba polovina celkového počtu vypálených střel. Další střely směřovaly především na oblast Antverp, Bruselu či Lutychu.

Nedosáhly svého cíle

Přestože střely V-1 zabily ve Velké Británii přes 6000 lidí, dokázali Britové jejich účinek eliminovat.

Asi 2000 střel V-1 sestřelilo britské dělostřelectvo, 250 jich měly na svědomí balonové přehrady a dalších asi 2000 jich předčasně poslali k zemi piloti RAF. Protože však střelba do tak silné nálože představovala riziko, a kulomety navíc měly problém odolné letadélko prostřelit, vymysleli piloti RAF mnohem důvtipnější způsob, jak zažehnat nebezpečí.

Pokud byl pilot talentovaný, mohl se ke střele přiblížit a umístit své křídlo pod nosnou plochu německé střely. Vlivem aerodynamiky se tím nadzvedlo křídlo střely, což rozhodilo navigační gyroskopy a střela se okamžitě poroučela k zemi.