Dva vědci, přátelé a kolegové. Pracují na vývoji nové americké jaderné bomby, která má usmrtit spoustu nevinných lidí. Její jádro ale v rozmezí jediného roku připraví o život je samotné.

Jiným se stane osudným voda nebo čaj. A dalšímu umírajícímu muži lékaři zbytečně prodlužují utrpení a vyvolají diskuzi o etice i konspirační teorie o utajeném výzkumu vlivu vysokých dávek záření na lidský organismus a možností terapie.

Smrtící lék

Rok: 1932

Éra, kdy je radium považováno za lék na všemožné zdravotní problémy od migrény po rakovinu, přináší mnoho lidských tragédií. Jednou z nich je úmrtí bohatého amerického průmyslníka a amatérského golfového šampiona Ebena Byerse (1880-1932).

Jeho lékař mu v roce 1927 doporučí k léčbě přetrvávající bolesti po zranění ruky produkt Radithor, což je destilovaná voda s rozpuštěnou dávkou radia. Během 4 let muž vypije asi 1400 lahviček medikamentu.

Právník Federální obchodní komise, která účinky údajného léčiva v roce 1931 prošetřuje, je Byersovým zdravotním stavem zděšený a popíše, že „kostní tkáň celého jeho těla se rozpadá a v lebce se mu tvoří díry“.

V té době má nešťastník za sebou několik operací, při kterých je postupně odstraněna většina horní i dolní čelisti. O pár měsíců později umírá.

Modrý záblesk

Rok: 1945, 1946

Během Projektu Manhattan, ve kterém vyvíjejí Spojené státy americké ve spolupráci s Velkou Británií a Kanadou první jaderné zbraně, přichází o život několik vědců.

Nejznámější události tohoto druhu se odehrají v letech 1945 a 1946 v Národní laboratoři Los Alamos, vědecké základně ve státě Nové Mexiko.

V obou případech jde o nehody během experimentů okolo téhož plutoniového jádra, které je později kvůli smrti dvou lidí nazýváno demon core (démonické, ďábelské jádro).

Při prvním incidentu 21. srpna 1945 fyzik Harry K. Daghlian mladší (1921-1945) nešťastnou náhodou upustí cihličku z karbidu wolframu na jádro, čímž spustí nekontrolovatelnou reakci. Umírá na následky ozáření o 25 dnů později.

Podobný osud stihne i jeho přítele a kolegu, kanadského specialistu Louise A. Slotina (1910-1946), který 21. května 1946 při neopatrné manipulaci vyvolá jadernou reakci a schytá smrtelnou dávku záření.

Po 9 dnech v nemocnici, kdy se u něj postupně projeví veškerá traumata, vyvolaná zářením, včetně těžkého průjmu, otoků, rozsáhlých puchýřů, střevní paralýzy, gangrény, popálenin na pokožce i uvnitř těla, umírá na totální selhání životních funkcí.

83 dnů utrpení

Rok: 1999

35letý technik Hisaši Uči je 30. září 1999 při nehodě v továrně na zpracování uranu v japonském městě Tokaimura zasažen zářením, které má hodnotu okolo 20 sievertů.

V té chvíli je de facto mrtvým mužem, protože více než 8 sievertů se považuje za smrtelnou dávku. Navzdory nesmírnému utrpení a faktu, že nemůže přežít, je v nemocnici udržován při životě celých 83 dnů.

Prvních 10 dnů je Uči při vědomí, komunikuje a musí vydržet řadu léčebných procedur. Je trpělivý, teprve po týdnu se rozpláče a prosí: „Už to nevydržím! Nejsem pokusné morče!“ Ale pak upadne do kómatu.

Krvácí vnitřně i zevně, ztrácí i další tělní tekutiny, které jsou mu uměle doplňovány, aby znovu opouštěly jeho tělo přes kůži i tělesné otvory. Jeho srdce se zastaví 59. den.

Lékaři ho oživí, ale jeho kůže je zčernalá, odpadává, všechny vnitřní orgány jsou nevratně poškozeny, při životě ho udržují přístroje. Jeho martyrium končí až po dalších 3 týdnech. Píše se datum 21. prosince 1999.

Pozvání na čaj

Rok: 2006

Bývalý agent sovětské a později ruské tajné služby Alexandr Valterovič Litviněnko (1962-2006), žijící v politickém azylu ve Velké Británii, počátkem listopadu 2006 náhle nevysvětlitelně onemocní. Jeho stav se povážlivě a velmi rychle zhoršuje.

Sám umírající muž je přesvědčen, že byl otráven a protože se krátce předtím setkal se dvěma bývalými agenty KGB s vazbami na vysokou politickou scénu v současném Rusku, obviní z otravy ruskou vládu, především pak prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina (*1952), kterého se nebál tvrdě a nahlas kritizovat.

Boj o život prohraje po 23 dnech v londýnské nemocnici University College Hospital.

Pitva ukáže, že smrtící látkou bylo polonium-210. Z jeho smrti jsou britskými vyšetřovateli obviněni bývalí agenti KGB Dmitrij Vladimirovič Kovtun (*1965) a Andrej Konstantinovič Lugovoj (*1966), kteří měli přidat polonium Litviněnkovi do čaje. Ani jednoho z nich Rusko do Velké Británie nevydá.