„Dovolte mi, abych vám představil novinku,“ poznamená roku 1623 ke svým hostům šlechtic Vilém Slavata z Chlumu. Na slavnostních mísách servíruje žluté hlízy. Vznešená společnost nejdřív podezíravě kroutí hlavou, ale pak jí přijde na chuť.
U pobřeží Chile pěstují Inkové brambory. Překvapivě tuto plodinu ale sází i v klimaticky úplně odlišném kraji, na horských pláních And v dnešním Peru a Bolívii. V obou případech se bramborám daří, snesou i drsnější horské podmínky.
Z Nového světa bramborové hlízy do Evropy poprvé přivážejí lodě janovského mořeplavce Kryštofa Kolumba (asi 1451–1506).
Jakmile území obývané Inky dobudou v 1. polovině 16. století Španělé, na jejich lodích putují žluté hlízy k břehům Starého kontinentu.
Dárek pro papeže
Španělskému králi Filipovi II. (1527–1598) připluje v roce 1565 větší zásilka brambor z peruánského města Cuzca. Posílá je do Říma papeži.
Odtud se jako dar dostávají do Nizozemí a k Filipu de Sirvymu, prefektovi belgického Monsu. Od Sirvyho doputují v roce 1588 až k botanikovi Clusiovi. Ten bramborové hlízy pěstuje v botanické zahradě ve Vídni…
Novinku přivážejí mořeplavci
Samozřejmě nejde o jedinou cestu brambor po Evropě. O další se postarali angličtí mořeplavci Walter Raleigh (asi 1552–1618) a Francis Drake (asi 1540–1596), kteří je dovezou do Anglie a Irska.
Nejdřív brambory považují všichni za léčivou nebo okrasnou rostlinu. Teprve v roce 1616 je poprvé okusí vařené na hostině u francouzského krále Ludvíka XIII. (1601–1643).
Hlízy se objeví i na našem stole
Počátkem 17. století se dostávají brambory i do českých zemí.
Od jindřichohradeckých františkánských mnichů je obdrží jako vzácný dar Vilém Slavata z Chlumu (1572–1652), nechvalně proslulý místodržící Království českého, jenž je 23. května 1618 vyhozen z okna Starého královského paláce na Pražském hradě. Poprvé je servíruje na hostině v roce 1623.
